Strach je jako hustá mlha, která pohlcuje vaše zorné pole. Každý den slyšíme ve zprávách o válkách, vraždách a dalších hrůzách, a ta mlha houstne. Strach je projevem nedostatku důvěry ve vlastní schopnosti, jako byste se báli udělat krok vpřed, protože nevěříte, že pod vaší nohou bude pevná zem.
Když nedůvěřujeme sami sobě, nedůvěřujeme ani životu a přestáváme věřit, že je o nás postaráno na nějaké vyšší úrovni. Máme pak pocit, že musíme všechno kontrolovat fyzicky a doslova se chytáme každé maličkosti, což se nezřídka stává nemožným úkolem. Tento zoufalý pokus o kontrolu je jako snažit se držet vodu v dlaních – čím více se snažíte, tím rychleji vám voda utíká mezi prsty, a tím více strachu pociťujete.
Překonat svůj strach a učit se důvěřovat je jako rozhodnout se udělat skok víry – skočit z útesu do neznáma s vědomím, že vás něco zachytí. Důvěřovat neviditelnému znamená neomezovat se pouze na fyzický materiální svět. To ale neznamená, že neděláte nic; spíše to znamená, že procházíte životem s podstatně větší lehkostí a vnitřním klidem.
Když se rozhodnete překonat svůj strach a začnete důvěřovat sami sobě a životu, mlha se začne rozplývat a vy konečně uvidíte cestu před sebou jasněji. A i když na té cestě budou překážky, budete mít jistotu a důvěru, že je dokážete překonat.