Růže šípková (latinsky rosa canina) léčí nemoci močových cest, zlepšuje stav vlásečnic, posiluje organismus. Jde o kolem 3 metrů vysoký, listnatý, opadavý keř. Na hojných, každoročně vyrůstajících větvích jsou mohutné, zahnuté ostny. Větvě jsou přímé nebo zahnuté do oblouku. Listy jsou střídavé, lichozpeřené s 5-7 vejčitými lístky. Bledě růžové květy se skládají z pěti korunních plátků. Plodem jsou šípky – vejčitá, červená souplodí o velikosti asi 2 cm. Keř kvete na začátku prázdnin.
Účinky rostliny:
- záněty močových cest
- zánět ledvin
- kolika žaludku
- zlepšení stavu vlásečnic (kapilár), snížení křehkosti (fragility) kapilár
- močopudný účinek
- nachlazení
- kašel
- hořečka
- kurděje
- průjem
- koliky
- krvácení
- čistí krev
- churokrevnost, anémie
- nemoci žlučníku a žlučových cest
- vředy dutiny ústní
- bolesti v krku, zánět v krku
Používané části:
Sbírají se šípky v době plné zralosti. Předmětem sběru je též chlupatá hálka.
Léčivé vlastnosti:
Šípky jsou močopudné a používají se k léčbě zánětu močového traktu a ledvin. Užívají se též ke zmírnění kolikových bolestí a při průjmu. Příznivě působí na žaludek. Zejména čerstvé šípky mají vysoký obsah vitaminu Což se hodí při nemocech z nachlazení, kašli, horečkách atd. Sloužily jako léčivo proti kurdějím.
Zpracování šípků a způsoby použití:
Existuje celá řada variant, jak vařit (i sušit) šípky. Čerstvé šípky je třeba vařit na mírném ohni asi 10-20 minut. Tento postup lze zopakovat až 4krát. Pak šípky vyhodit. Nejsilnější bývá 2. a 3. výluh. U sušených šípků je dobré nechat je přes celou noc namočené v 1 vodě a pak 10 minut povařit. Případně napřed povařit a pak nechat několik hodin vyluhovat.
Sušené šípky lze též nadrtit, v tom případě je třeba čaj cedit přes papírový filtr či přes pláténko. U sušených šípků odstraňujeme štiplavé chloupky.
Kontraindikace:
Šípky nemají žádné kontraindikace ani vedlejší účinky. Čaje lze pít i litr či víc denně, pokud nám nevadí časté chození na záchod.
Použití v kuchyni:
Z šípků se dělá výborné víno, marmeláda, kompot. Chceme-Ii dužinu šípků konzumovat v některém z těchto jídel, musíme napřed vybrat (odplavit pod tekoucí vodou) chlupaté nažky. Z čerstvých okvětních lístků lze dělat sirup, lzeje použít i jako dochucovadla na sladká jídla typu rýžového nákypu.
Rozšíření a výskyt:
Šípkový keř nalezneme ve velké části Evropy i v severnějších oblastech Asie. U nás roste hojně v houštinách, na okrajích lesů, v hájcích, podél
cest na suchých stanovištích.
Sběr:
Šípky se sbírají v době plné zralosti v září a říjnu předtím, než působením mrazů začnou měknout. Existuje několik způsobů sušení šípků. Nejvýhodnější je asi začít při umělém teple (doporučuje se cca. 60°C) a pak dosušit pomalu při pokojové teplotě. Buď jak buď, vitamin C nevydrží v šípcích déle než rok.
Možnost záměny:
U nás v přírodě můžeme narazit na vícero druhů růží (růže zmačkaná, krovištní atd.), jejichž šípky se dají použít zrovna tak.
Jaké látky šípky obsahují:
Vitaminy C, B,třísloviny, organické kyseliny, cukry, minerální látky, flavonoidy, silice,slizy, pektin a další.
Šípky,které kromě výše uvedených složek obsahují také taniny, glukózu a pryskyřice, mají stahující a hemostatické účinky (zastavují krvácení), dále působí močopudně, očistně (detoxikace), proti chudokrevnosti (anémii), kurdějím a celkově posilují organismus.
Sirup ze šípků se doporučuje při avitaminóze a jako svíravý prostředek při průjmech, ledvinových chorobách, nemocech močového měchýře a žlučníku, při vředovitosti dutiny ústní a zánětech v krku.