Nevěra v šťastném manželství je jako objevování tajemných zákoutí skvěle udržované zahrady, která na povrchu vypadá bezchybně a harmonicky. Když se do těchto koutů podíváme blíže, může se stát, že objevíme skryté tůně nebo temné stíny, které jsme dosud neviděli. Jazyk, kterým popisujeme tyto objevy, často nese silně negativní zabarvení – mluvíme o „podvádění“ jako o zakázaném ovoci, o „přistižení“, jako by šlo o zločin, a ne o projev lidské složitosti. Společnost dnes klade obrovský důraz na to, aby nevěrní partneři byli potrestáni rozpadem vztahu, což je jako když zahradník rozhodne vykácet celý strom kvůli jedné vadné větvi. Perel ve své knize „Přehodnocení nevěry“ argumentuje, že dříve bylo rozvodem opovrhováno jako něčím hanebným, zatímco dnes je hanbou zůstat v manželství po nevěře. Je to jako by společenský tlak přeměnil pečlivě udržovanou zahradu v místo, kde se každý nedokonalý květ musí okamžitě strhnout, čímž se ale ztrácí celková krása a bohatost lidských vztahů.