Vnitřní Spokojenost

Každé dítě se ve věku od cca 3 měsíců prenatálního věku – do 7 let nachází v tzv. programovatelném stavu. Jejich mozek vibruje na nižších frekvencích, žijí v přítomném okamžiku, komunikují zejména na pocitové a emoční úrovni. Skrze pocity a emoce v tomto období absorbují do svého buněčného systému veškeré informace z prostředí, které je obklopuje. Také absorbují veškerá přesvědčení, názory, vzorce, programy, a také emoční zranění z celé rodové linie matky a otce. A je úplně jedno, zda dítě vozíme ve značkovém kočárku, či oblékáme do značkového oblečení nebo kupujeme mraky hraček. A protože dítě v tomto věku nemá dostatečně vyvinutou schopnost rozlišovat, a hlavně je to dítě, a to přeci nemůže za sebe nést plnou zodpovědnost, vše dobré a pozitivní i to nesloužící a negativní jako houbička do sebe nasaje, uloží ve svém buněčném systému, v kódech DNA a nosí v sobě do dospělosti nebo tak dlouho, než se vědomě rozhodne, jak s tím naloží.

Všichni chceme žít šťastně, cítit se uvnitř svobodní, volní, ale celý náš život a naše realita zvenku je složena, postavena a řízena právě díky našemu podvědomí, které je plné různých nekonstruktivních přesvědčení, emočních zranění, které si neseme z dětství. Každé psychické, emoční či fyzické trauma způsobí, že dítě doslova oddělí svoji určitou část nebo části sebe sama – své JÁ někam mimo své fyzické tělo, aby dokázalo přežít. Uzavře se před veškerými pocity a emočně se zasekne v té svoji oddělené části. Fyzicky dospějeme, ale ve spoustě situacích se pak často rozhodujeme z pozice našeho emočně zraněného dítěte. Naši realitu tvoří limitující přesvědčení, iluze, zbytečné a vysilující emoce a také super maskované falešné pocity. 
Nu a i když jsme třeba zdraví, kariérně úspěšní, finančně zabezpečení a nebo vždy dosáhneme, co chceme nebo si přejeme, z určitého úhlu pohledu patříme, pro některé, k těm tzv. „šťastlivcům“, tak to rozhodně ještě neznamená, že je naše vnitřní dítě poléčené a kompletní, my jsme emočně vyspělí a vědomě si z naší přirozenosti řídíme svůj vlastní život. Zde to většinou na sílu tlačíme přes ego. Nicméně, pokud to tak někomu vyhovuje, vše je v naprostém pořádku.

Klíčem pro zdravé nebo poléčené vnitřní dítě je POCIT BEZPEČÍ, člověk pak stojí ve své plné síle a je schopen v životě převzít plně za své jednání zodpovědnost a hlavně vědomě rozlišit z úrovně srdce, co mu slouží a co naopak nikoli a také, co je v konečném důsledku i v souladu s vyšším záměrem. V naší společnosti bychom ale velmi zřídka našli takovou rodinu, kde je tento pocit přirozeně předáván dětem v jeho plné síle tak, aby děti mohly vyrůstat v bezpečném prostředí s vědomím, že mají vesmírné právo se svobodně rozhodovat. Ale i toto je naprosto v pořádku, protože velmi dlouhou dobu nás, ani naše rodiče či prarodiče nikdo neučil.

Při své práci se velice často setkávám s tím, že je pro emočně zraněného jedince velmi těžké, až takřka nemožné se zpátky propojit se svou oddělenou částí a procítit ten pravý nefalšovaný, velmi často pro nás nový pocit bezpečí. Sama vím, jak je někdy velmi těžké se na všech úrovních s těmito novými pocity propojit, a vzdát se těch, které mi nepatří, protože velmi dlouho byly mojí neodmyslitelnou součástí. 
A dokonce i ti z vás, kteří jste neměli nijak zvlášť traumatizující dětství, kteří jste třeba jen nevědomky převzali určitý potlačený pocit od rodičů nebo jen jednoduše nepochopili nějakou situaci a neznaje daný mechanismus, i vy jste mohli udělat v dětství velmi silné rozhodnutí, které mělo za následek výše zmiňované oddělení se od své osobnosti s úmyslem se ochránit. 
Při propojování se s naším vnitřním dítětem u většiny z nás funguje velmi důmyslný obranný mechanismus, taková pojistka našeho těla, která nás do pravého pocitu, kdy daný program vznikl buď nepustí, protože je to buď velmi bolestivé a nebo hluboko potlačené a vytěsněné, a tudíž nejsme schopni program přepsat na novou vibraci. Velmi často tak provozujeme mentální gymnastiku, kterou nám můžou okořenit i výše zmiňované falešné emoce a pocity. Na chvíli tak zažijeme pocit úlevy, myslíme si, jak jsme to dali, ale vše se dříve či později vrátí zpět.

Rozhodně to ale není nemožné, všichni z vás jste toho schopni a uvnitř každého z vás se skrývá obrovská síla toho dosáhnout a poléčit své emočně zraněné vnitřní dítě a poté plně otevřít svůj vlastní potenciál pro svůj život. Nikdo nejsme bez chyb a každý si neseme svá břímě. Vše je proces, který každému trvá jeho potřebnou dobu. Jsme lidské bytosti, které rostou díky zkušenostem. Vše je jen na nás, a i na zdánlivě neřešitelné situace se pak člověk může podívat z jiné perspektivy. 
Stačí se jen rozhodnout, odvážit se projít tímto procesem s čistým upřímným záměrem, dovolit si emočně dospět a nechat vstoupit zázraky do svého života. A ať už se rozhodnete tímto projít sami, či si požádáte své průvodce nebo zvolíte někoho, kdo vám pomůže vytvořit podmínky a provede vás tímto procesem, věřte, že dříve či později dojdete do svého cíle.

Pokud chcete začít někde znovu s cílem vyskočit ze začarovaného kruhu Vašeho života, nestačí jen změnit určité místo. I tam příjdete sami se sebou, a s tím i všechny Vaše programy, bloky a vzorce.

Prvně změňte sebe, zbavte se všech bloků a starých přesvědčení, dejte si tu práci sami se sebou a pro sebe. 
V momentě, kdy si uděláte pořádek uvnitř sebe, budete uvnitř spokojeni, vytvoříte tímto i nový prostor pro nový začátek, jehož děj se může klidně odehrávat i na stejném místě.

PŘECHOD, ZNOVUZROZENÍ

Spousta z nás se nachází v takovém meziprostoru, který představuje přechod od starého k novému. Jak již bylo mnohokrát řečeno, planeta a s ní i celé lidstvo jako takové přechází do nových vibrací, do nových energií. Co všechno nové vibrace a nové energie představují si zatím umíme jen lehce představit, sahá to velmi daleko za hranice našeho dosavadního vnímání, protože lidstvo doposud bylo nuceno žít ve velmi omezených mentálních přesvědčení. Celý tento proces již dávno započal a je v plném proudu a celý přechod do nových vibrací bude trvat desítky až stovky let.

Co si ale v tuto chvíli dokážeme představit a uvědomit je, že nepůjde a nebudeme schopni žít ve starých energiích. Tzn., že nebudou např. dlouhodobě fungovat nové projekty a směry, pokud člověk, který tento nový projekt nebo učení bude představovat, ponese uvnitř sebe jakékoli staré energie, přesvědčení, či vzorce. Bude sice schopen vytvořit, uvést do provozu a představovat nový projekt či směr, ale celé to pojede ve starých energiích, které budou propojeny s jeho starými emočními negativními programy. Celé to pak bude navenek vypadat jako správný, úspěšný, plnohodnotný projekt, taková velká nafukující se krásná bublina. Ta ale díky propojení na staré programy velmi rychle, a pro některé bolestivě praskne a splaskne.

K tomu, abychom postupně každý sám za sebe, dle svých možností přešli do nových energií a plně vstoupili do vnitřní síly, v které pak budeme schopni uzdravit sebe a okolí, budeme schopni tvořit sami za sebe a samozřejmě potom i spolutvořit, je potřeba být k sobě velmi velmi upřímní a opravdu od srdce udělat ROZHODNUTÍ zbavit se všech starých vzorců a přesvědčení. Bude to však znamenat opravdu upřímně nahlédnout a ponořit se hluboko do svých emočních programů nebo chcete-li do svých stínů a ve stejné vibrační frekvenci, kdy nám tento program byl zasazen nebo jsme jej přebrali od svých rodičů, a který je silně zakódován uvnitř našich buněk, v DNA kódech, jej transformovali a přepsali na nový program z úrovně srdce, na nové pozitivní emoční a pocitové úrovni.

Spousta z Vás jste již udělali mnoho práce, roky na sobě pracujete, čistíte a odpouštíte. Ten často poslední a opravdu zásadní a nejtěžší program, který je silně zakódován v každém jedinci je program přežití. Vzhledem k tomu, že každý program je velice inteligentní a má své vědomí, práce s tímto vzorcem je vždy velmi náročná, je velmi silně zakořeněn hluboko v našich buňkách, propojen velmi daleko s našimi rodovými prožitky a často velmi záludně schovaný v hlubokých vrstvách. Proč říkám, že je nejtěžší? Protože postavit se a čelit tomuto vzorci a práce s ním může znamenat zhroucení dosavadního života, ztrátu veškerých jistot, jak už na materiální, partnerské či společenské úrovni a vzdání se všeho, co jsme velmi pracně a usilovně budovali často i několik desítek let, bohužel ale ve starých energiích. Je ale potřeba si uvědomit, že právě toto naše duše potřebuje prožít, aby pak mohla nově získané zkušenosti uplatnit v budoucnu pro dobro své a celé společnosti. Jsou mezi námi již tací, kteří již tímto procesem prošli, či prochází, tzn., že buď pro Vás můžou být průvodci nebo se Vám můžou stát velkou oporou a motivací. 
Budeme přecházet do doby, kde se budeme znovu učit komunikovat srdcem, budeme se znovu učit cítit, učit se, co který pocit pro nás jako jednotlivce a společnost znamená. A to bude tvořit velmi silný základ nové osobnosti, která se bude opírat o pravou vnitřní sílu, která bude tak silná, že s ní budeme moci vše, ale zároveň bude velmi jemná, plná lásky a soucitu. Na naší cestě, která je často velmi emočně náročná a trnitá, se také budeme učit opravdové pokoře, úctě, soucitu a lásce k nám samým a k ostatním.

Všechny emoční vzorce, které nás stále propojují se starou energií, musí být transformovány. Pochází většinou z raného dětství. K tomu, abychom je změnily, se musíme vrátit do těchto frekvencí, do momentu, kdy byly zasazeny nebo jsme je převzali od svých rodičů.
Potřebujeme se zbavit těchto programů a přesvědčení, nastavit a zasadit nové, která budou s námi v souladu, a také v souladu s novými energiemi. Musíme uzdravit své vnitřní dítě. Je to právě ono naše vnitřní dítě, které díky těmto negativním programům nebylo schopno dospět. A týká se to opravdu většiny z nás. Výsledkem a důkazem toho je, že dnes naši společnost řídí a zároveň my sami vedeme své životy jako fyzicky dospělí jedinci, kteří jsou ale mentálně z podvědomí řízeni prostřednictvím svých starých zasetých programů, tzn. že se chováme jako emočně zranění, ukřivdění nedospělí jedinci, kteří ale jako děti samozřejmě nebyli schopni tuto situaci pochopit a naložit s ní správně.

V momentě, kdy poléčíme své vnitřní dítě na všech úrovních, budeme emočně postupným procesem dospívat a znovu budovat zdravou novou osobnost, která již nebude z podvědomí řízena programy, které neslouží nám, ani našemu okolí či společnosti, budeme si postupně budovat a plně prožívat svoji vnitřní sílu, se kterou budeme schopni nově tvořit a spolutvořit, převezmeme plně zodpovědnost za svůj život, budeme žít jako plně emočně dospělí jedinci, kteří z této úrovně budou vytvářet nové partnerské či přátelské vztahy, nové projekty, vše bude komunikováno z úrovně srdce a v opravdových k sobě pravdivých pocitech a emocích, v tento moment nám to vše dohromady umožní žít nový svobodný život, budeme ZNOVUZROZENÍ.


Váš vnitřní svět se bude odrážet ve vnějším světě.
Pokud je uvnitř chaos, manifestuje se chaos ve vašem životě.
To, co je uvnitř vás – projeví se navenek.
Toto je jeden z Božích zákonů, který nemůžete obejít.
Proto provádějte vnitřní práci, a ze všeho nejdříve hledejte Boží Království uvnitř sebe (jakožto vnitřní mír, vnitřní lásku, vnitřní spokojenost, vnitřní radost, vnitřní štěstí, vnitřní zdraví a blahobyt), dřív, než se to projeví navenek.
Pozorujte své myšlenky a vnitřní hlas – to, na co myslíte se nyní téměř okamžitě manifestuje!
Pozorujte svá slova, která říkáte – to, o čem mluvíte, to si víc přitahujete.
Převezměte zodpovědnost za svůj vlastní život a blahobyt a uvidíte, jak se vše změní.

Odpuštění

Během svého života jsem pochopila, že odpuštění je to nejdůležitější proto, abychom ukončili trápení, které způsobujeme sobě i druhým lidem, a to nejen svým odsuzováním, ale také neschopností odpouštět.

Proč je důležité odpouštět?

Protože:

  • bez odpuštění nedokážeme prožívat naplno přítomnost. Stále se v myšlenkách vracíme k lidem a situacím, které jsou již dávno za námi a nynější život nám tak protéká mezi prsty.
  • tím, že se opakovaně vracíme k daným situacím, dochází často k retraumatizaci, tedy k opakovanému prožití bolesti, traumatu, atd.
  • odpuštěním se tedy dokážeme vymanit ze své minulosti.
  • pokud soudíme druhé, často je toto počínání spojeno s projekcí či zrcadlením naší vlastní viny, tedy odsuzováním sebe samých.
  • odpuštění ukončuje spory nejen s ostatními, ale i naše vnitřní spory.
  • zastavuje opakující se zlost i obviňování.
  • dovoluje nám poznat, kdo doopravdy jsme.
  • odpuštění přináší pocit svobody, radosti, míru, lásky a štěstí. 
  • odpuštění je léčivé, osvobozující, svěží.
  • díky němu můžeme poznat svoji pravou podstatu a tou je láska.
  • umožňuje nám žít v míru, změnit pohled na sebe i na druhé.

Nevěříte?

Pojďte to společně se mnou zkusit. Než však začneme, uvědomte si, že:

Každý z nás je odpovědný za své osobní štěstí.

Připravte si papír a tužku a napište si všechny lidi z Vašeho okolí, kterým byste měli odpustit. 

Asi Vás napadá, že nedokážete odpustit člověku, který Vás zranil, ponížil anebo že nedokážete odpustit sami sobě. Možná Vás napadá, že už nikdy nebudete šťastní. Nenechte se převálcovat těmito myšlenkami. Nevzdávejte to a sepište si vše, co Vám v souvislosti s odpuštěním napadá.

NADĚJE NA LEPŠÍ MINULOST NEEXISTUJE! ODPUSŤ sobě i jiným!

Odpuštění je důležité a to především sobě samým. 

Zapište si tedy nejprve na papír vše, co potřebujete odpustit:

  • SOBĚ, SVÉMU TĚLU, ZDRAVÍ, 
  • JAKÉ SI POTŘEBUJETE ODPUSTIT MYŠLENKY, POCITY, CHOVÁNÍ K SOBĚ I K DRUHÝM.
  • Odpusťte si například chladné chování, kterým jste ostatním ublížili nebo jste jim způsobili bolest.

I já jsem si potřebovala odpustit. Hluboko v mém srdci uvízla bolestná vzpomínka na smrt mé milované babičky, se kterou jsem se nestihla rozloučit, protože jsem právě dělala státnice ve škole. Babičku jsem ještě zastihla doma, ale už jsem jí nemohla říct, jak moc mi na ní záleží. 

Jaké poučení z toho plyne? Říkejte lidem včas, co pro Vás znamenají. Dnes už vím, že mě babička slyší i tak a komunikuji s ní kdykoliv, kdy mě myšlenka na ni napadne.

DÍVEJTE SE NA SEBE I NA SVĚT OČIMA LÁSKY. 

Možná potřebujete odpustit taky někomu jinému, ať už je to:

  • manžel, děti, rodiče, nevlastní rodiče, sourozenci, příbuzní, 
  • bývalí partneři, přátelé,
  • lidé, kteří Vás nějakým způsobem zneužívají, či využívají, 
  • autority ve Vašem životě,
  • soudy, vyšší síly, hvězdy, Boha (např. jak mohl něco dopustit..) atd.

Zapište si zkrátka každého, kdo Vás napadne.

UŽ POUHÁ ZMĚNA ÚHLU POHLEDU PŮSOBÍ ZÁZRAČNĚ.

Jak na to

Jakkoliv je to pro Vás přijatelné. Důležité však je odpustit jednou a to pořádně.

Existuje několik způsobů, jak můžete druhým lidem odpustit. 

1.) Můžete si představit člověka – ať už žijícího nebo zemřelého, kterému toužíte odpustit. Jakmile si ho představíte řekněte mu vše, co jste mu chtěli říct už dávno a poté mu nebo sobě odpusťte.  

Můžete si představit, že ten člověk sedí na židli před Vámi, nebo pokud máte jeho fotku, tak si ji přilepte na zrcadlo. Na zrcadlo si můžete dát i svoji fotku – třeba z doby, když jste byli malí atd.

2.) Pokud to nedokážete, můžete si během pití vody představit, že tato voda obsahuje lék, po jehož vypití Vám zůstanou pouze prožitky spojené s láskou. Vše ostatní bude zapomenuto. 

Když se budete soustředit na hezké vzpomínky z Vašeho života, budete se cítit klidnější a dokážete lépe žít přítomným okamžikem. 

Odpuštění je totiž jako kouzelný most, který nás přenese z temnoty do světla, ze zlosti do klidu.

3.) Nesetrvávejte v roli oběti. Ve všem, co se Vám stalo hledejte to dobré. Poučte se z toho. 

I když jsou některé situace hodně těžké, vždy v nich dokážete postupem času najít něco, čím Vás obohatily. 

4.) Bez odpuštění žijeme ve vězení vlastní mysli – naplněni strachem, zlostí, křivdou. 

Neuvízněte v minulosti. Žijte přítomností! 

5.) Odpuštěním nezbavíte danou osobu odpovědnosti za to, co spáchala, ani chování této osoby neschvalujete!!!

Během odpuštění se však zbavíte bolestné minulosti, která Vás drásá do té doby, dokud na ní lpíte. Uzdravíte tak sebe, svoji mysl, srdce i duši a konečně začnete žít přítomným okamžikem.

6.) Díky odpuštění zažijete jednotu s celým světem, otevřete oči a pocítíte světlo a podstatu lásky, kterou jsme. Snažte se podívat jiným pohledem na lidi a situace, kterým potřebujete odpustit ve svém životě a ptejte se sami sebe, jestli vám škodí setrvávání ve starých křivdách…. Odpuštění je naše ochota změnit myšlenky ve své mysli. Osoba, které odpouštíme, se možná nikdy nezmění. 

Pokud toužíte odpustit něco sobě, Udělejte to! Neodsuzujte se! Uvědomte si, že každý nový okamžik vám umožňuje nové rozhodnutí. Můžete si zvolit myšlenky, které si toužíte pustit do své mysli. Tak se osvobodíte z vězení, které jste si sami vytvořili nebo od nepřítele, kterého jste objevili, i od Vás samotných a Vašem lpění na minulosti. 

Neměňte druhé, měňte sebe! Vašim cílem je odpuštění, nikoliv pomsta.

Opět jsem našla krásný rituál z Afriky z kmene Babemba:

  • Pokud se jakýkoliv člověk chová nespravedlivě nebo nezodpovědně postaví ho samotného doprostřed vesnice.
  • Nebrání mu, aby odešel.
  • Všichni lidé přestanou pracovat, shromáždí se v kruhu kolem osoby, která má být obviněna a potom každý z nich, bez ohledu na věk, začne říkat o osobě uprostřed kruhu spoustu dobrých věcí, které za svého života udělala. Říkají to bez přikrášlování. 
  • Tento obřad pokračuje, dokud se každý ve vesnici nevyjádří. 
  • Potom se kruh rozpustí a ve vesnici propukne veselá oslava, kterou je obviněná osoba uvítá nazpět do kmene. Tak se jí projevuje odpuštění a láska. Každá osoba v kruhu, stejně jako osoba, která stojí uprostřed, si připomíná, že odpuštění nám dává příležitost zbavit se minulosti a obav z budoucnosti.

Od Ega k Srdci 4

Otevření se Duchu

Rozlišili jsme čtyři fáze v přeměně vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci:

1. Být nespokojení s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po ?něčem jiném?: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, rozpoznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechání starých energií založených na egu uvnitř vás zemřít, zbavení se ochranného obalu, stání se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

Nyní budeme mluvit o poslední, čtvrté fázi: otevření se Duchu.

Když jste vstoupili do čtvrté fáze, našli jste uvnitř sebe místo klidu a míru. Často se spojujete s klidem ve vašem srdci, který je, jak víte, věčný. Vše, co prožíváte, je reaktivní ve srovnání s tímto neomezeným a vše-objímajícím Bytím.

Toto místo klidu a míru uvnitř vás je také nazýváno Duchem.

Ve vašich esoterických zvyklostech byl učiněn rozdíl mezi duchem, duší a tělem.

Tělo je fyzické bydliště duše na omezený čas.

Duše je ne-fyzické, duševní ukotvení prožitku. Nese prožitky z mnoha životů. V průběhu času se duše vyvíjí a pomalu roste v mnohostranné kameny krásy, kde každý aspekt odráží různý typ prožitku a na něm založenou znalost.

Duch se nemění a neroste v čase.

Duch je mimo čas a prostor. Duch je věčnou a nadčasovou částí vás samých, jenž je za Jedno s Bohem, který vás stvořil. Je to božské vědomí, které je základem vašeho vyjádření v čase a prostoru. Narodili jste se z říše čistého vědomí a nesli jste uvnitř část tohoto vědomí skrze všechny vaše manifestace ve hmotné formě.

Duše se podílí na dualitě. Je ovlivněna a transformována svými prožitky v dualitě. Duch je mimo dualitu. Je to pozadí, na kterém se vše zdokonaluje a vyvíjí. Je to Alfa a Omega, kterou můžete jednoduše nazvat Bytí či Zdroj.

Ticho, vně ale především uvnitř, je nejlepším vstupem k prožití této všudypřítomné energie, kterou jste v nejhlubším jádru Vy sami. V tichu se můžete dostat do spojení s nejzázračnější a s nejvíce samozřejmou věcí, která existuje: Duch, Bůh, Zdroj, Bytí.

Duše nese vzpomínky z mnoha inkarnací. Ví a chápe mnohem více než vaše pozemská osobnost. Duše je napojena na mimosmyslové zdroje vědění, jako jsou vaše minulé pozemské osobnosti a průvodci či známosti na astrálních planetách. Navzdory tomuto napojení může být duše ve fázi zmatení, nevědomá si své skutečné podstaty. Duše může být traumatizována jistými prožitky a tak zůstává po nějakou dobu v místě temnoty. Duše se postupně vyvíjí a získává pochopení pro dualitu vězící v pozemském životě.

Duch je během tohoto vývoje nehybným bodem. Duše může být ve stádiu temnoty či osvícení. Duch ovšem nikoli. Duch je čisté Bytí, čisté vědomí. Je stejně tak v temnotě jako ve světle. Je to jednota tvořící základ celé duality. Když dosáhnete čtvrté fáze přeměny od ega k srdci, spojíte se s Duchem. Spojíte se se svým Božstvím.

Spojení s Bohem uvnitř vás je jako být vynesen z duality, zatímco zůstáváte plně přítomni a zakotveni. V této fázi je vaše vědomí naplněno hlubokou, ale tichou extází: mixem míru a radosti.

Uvědomujete si, že nejste závislí na ničem mimo vás. Jste osvobozeni. Jste doopravdy ve světě, ale nejste z něj stvořeni.

Spojení se s Duchem uvnitř není nic, co se děje jednou provždy. Je to pomalý a postupný proces, ve kterém se spojíte, odpojíte, znovu spojíte?. Postupně se ohnisko vašeho vědomí pohybuje z duality k jednotě. Přeorientovává samo sebe nalézajíc, že nakonec je taženo spíše k tichosti než k myšlenkám a emocím. Tichostí myslíme být plně ve středu a přítomnosti, ve stádiu ne-soudícího vědomí.

Neexistují žádné dané metody či prostředky, jak se tam dostat. Klíč ke spojení se s vaším Duchem není o tom, následovat nějakou disciplínu(jako meditování, půst atd.), jde o skutečné pochopení ? pochopení, že právě ticho vás přivádí domů, ne vaše myšlenky a emoce.

Tohle pochopení pomalu roste, jak jste si stále více vědomi mechanismu svých myšlenek a emocí. Propouštíte staré návyky a otevíráte se nové realitě vědomí založené na srdci. Vědomí založené na egu uvnitř vás vadne a pomalu umírá.

Umírání není něco, co děláte; je to něco, čemu dovolíte, aby se stalo. Vzdáte se procesu umírání. Smrt je dalším světem pro změnu, transformaci. Tak je to vždy. Smrt je vždy uvolnění starého a otevření se novému. Během tohoto procesu není jediný moment, ve kterém ?nejste?, tj. ve kterém jste dle své definice mrtví. Smrt tak, jak ji definujete, je iluze. Je to jen váš strach ze změny, který činí to, že se smrti bojíte.

Nebojíte se jen fyzického umírání, bojíte se také emocionálního a mentálního umírání v průběhu vašeho života. Ale bez smrti by se věci staly stálými strnulými. Stali byste se zajatcem svých starých zvyků: opotřebené tělo, zastaralé vzorce myšlení, omezující emocionální reakce. Dusivé, že? Smrt je osvoboditelem. Smrt je vodopádem čerstvé vody, která prolamuje staré, sešlé brány a pohání vás k novým oblastem prožitků.

Nebojte se smrti. Žádná smrt není, jen změna.

Přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci je v mnoha způsobech prožití smrti. Čím více se identifikujete s Duchem, s Bohem uvnitř vás, tím více propustíte věci, které vás dříve znepokojovaly či do kterých jste vkládaly mnoho energie. Na hlubších a hlubších úrovních si uvědomíte, že není skutečně nic, co dělat, jen být. Když se ztotožníte se svým bytím, namísto prchavých myšlenek a emocí, které skrze vás prochází, váš život to okamžitě ovlivní. Duch není nic abstraktního. Je to realita, kterou můžete přinést do svého života. Bytí v souladu s jeho nejčistšími zdroji nakonec změní ve vašem životě vše. Bůh či Zdroj či Duch je ve své podstatě tvořivý, ovšem způsoby, které jsou vám těžko uchopitelné.

Duch je tichý a věčný a přesto tvořivý. Realita božského nemůže být skutečně uchopena myslí. Může být pouze pociťována. Když jí pustíte do svého života a poznáte ji jako šeptání svého srdce, vše pomalu začne zapadat na místo. Když jste naladěni na realitu Ducha, na tiché uvědomění, jenž je za všemi vašimi prožitky, přestanete tlačit či nutit realitu svou vůlí. Dovolujete věcem, aby se vrátily zpět do svého přirozeného stavu bytí. Stáváte se svým přirozeným, skutečným Já. To vše nastane harmonickým a smysluplným způsobem. Zažíváte, že se věci spojují způsobem, který má přirozený rytmus a tok. Vše, co musíte udělat je, zůstat naladěni na tento božský rytmus a propustit strachy a nedorozumění, které vás chtějí zasáhnout.

Pomáhání druhým z úrovně Ducha

Kdy jste učinili přeměnu z vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci, uvnitř jste více či méně stále ve spojení s božským proudem bytí. V tomto stavu bytí není potřeba či touha pomoct druhým, ale zcela přirozeně k vám přichází. Přitahujete ji k sobě, ale ne skrze vůli. Energeticky nyní vyzařujete jisté vibrace. Ve vašem energetickém poli je přítomno něco, co k vám lidi přitahuje. Není to něco, co jste učinili, ale něco, čím jste. Je to vibrace dostupná ve vaší energii, která jim pomůže, spojit se s jejich vlastním božským Já.

Můžete být jejich zrcadlem, ve kterém mohou vidět těžký problém či stav, který je v tu chvíli uvolňován a transformován do energie jeho vyřešení. Mohou cítit energii osvobození, která je vždy založena na kontaktu s božským Já ve vašem bytí.

Jste schopni je něco naučit a učení probíhá tak, že jste sami sebou. Není to tím, že přenášíte vědomosti či používáte jisté metody, kterými učíte či léčíte. Je to tím, že dovolíte sami sobě být skutečně tím, kým jste a tím, že vyjadřujete sami sebe tak, jak nejradostněji dokážete, pak vaše přítomnost začne být skutečně nápomocná. Tím, že sami sebe sdílíte s ostatními, vytváříte místo pro jejich léčení, do kterého mohou anebo nemusí vstoupit. To je jen na nich.

Jako léčitel či terapeut potřebujete jediné, být spojen se svým božským vnitřním proudem, s tichým uvědoměním Ducha. Je to ono opravdové spojení, které lidi posouvá a pozvedá je do vyšších, volnějších stavů uvědomění, pakliže si ho zvolí. Pokud ano, nastane v jejich vlastním rytmu a proudu.

Být tu v tomto ohledu pro druhé vytváří velmi neutrální pocit. Znázorňuje úroveň oddělenosti, ve které uvolňujete svoji osobní touhu ke změně či ?léčbě? druhých. Taková touha, která je na jistém stupni zobrazována všemi Pracovníky Světla, nepramení ze skutečného pochopení vnitřní cesty, po které lidé chtějí kráčet, aby našli svou vlastní pravdu. Mnoho lidí potřebuje jít na dno jistých otázek předtím, než jsou je skutečně připraveni uvolnit. Když tak učiní, skutečně ?vlastní? řešení problému a to jim dává hluboké uspokojení. Možná si to uvědomujete i ze svého života a rozpoznáváte problémy, se kterými bojujete. Prosím, buďte si toho vědomi a nesnažte se uchránit lidi od ?pádu na dno?. Jestliže jsou rozhodnuti tam jít, půjdou tam navzdory všemu, co uděláte či řeknete.

Je lepší nebýt emocionálně spojen s ostatními lidmi, kterým pomáháte. Emocionální zapletení používá osobní vůli k léčení či k transformaci druhých. Tato osobní touha druhým nepomáhá; může dokonce způsobit bloky v jejich léčebném procesu. Kdykoli chcete měnit lidi, nejste v prostoru lásky a připuštění. Oni tohle cítí. Můžete si myslet, že je pozorujete a čtete, ale oni jsou bystrými čtenáři stejně tak!

Čtvrtá fáze přeměny od ega k srdci je o překračování úrovně duše a vystoupání k úrovni Ducha. Nechceme tím samozřejmě říci, že duše je v jakémkoli ohledu ?méně? než Duch. Jde o to, že: vy jste větší a zahrnujete více než vaše duše. Duše je prostředek k prožívání. Tím, že se identifikujete s Duchem ve vás, s vaším božským Já, všechny věci, které jste prožili v mnoha a mnoha životech, zapadnou na místo. Povznášíte se nad prožitky tím, že se s žádným z nich neidentifikujete. Tohle má na duši léčivý efekt

Od Ega k Srdci 3

Nechejte odejít staré já

Přeměna z vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci postupuje několika fázemi:

1. Být nespokojení s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po ?něčem jiném?: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, rozpoznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechání starých energií založených na egu uvnitř vás zemřít, zbavení se ochranného obalu, stání se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

Nyní budeme hovořit o třetím stádiu. Předtím, než tak učiníme, bychom rádi upozornili na to, že se tato přeměna neodehrává po přímé a lineární cestě. Existují v ní momenty, ve kterých se můžete vrátit zpět do stádia, které jste již nechali za sebou. Avšak takový ústup vás může později vést k velkému kroku vpřed. A tak se objížďky mohou ukázat jako zkratky. Rovněž je spirituální cesta každé duše jedinečná a individuální. A tak toto schéma o čtyřech fázích, které vám poskytujeme, může snadno představovat cestu zdůrazňující některé rozhodující momenty v tomto procesu. Schémata a kategorie jsou pouze nástroji, které zviditelňují skutečnost, jenž nemůže být uchopena myslí, vaši mentální částí.

Po tom, co jste přijali svá vnitřní zranění a vyléčili jste traumatizované části vědomí, jak jsme popsali v předchozí kapitole, vaše energie se mění. Propouštíte své staré Já. Děláte místo pro naprosto odlišný způsob bytí a prožívání. V této kapitole bychom vám rádi vysvětlili, co se děje energeticky, když opouštíte egoisticky zaměřené vědomí. To, co se děje energeticky, když se přesouváte z dominance ega k vědomí založenému na srdci, je, že srdeční čakra dostává přednost před vůlí či třetí čakrou.

Čakry jsou otáčející se kola energií umístěné podél vaší páteře. Tato energetická centra souvisí s konkrétní životní tématikou, například ?spiritualitou? (korunní čakra), ?komunikací? (krční čakra) nebo ?emocemi? (pupeční čakra). Čakry jsou do jisté míry součástí hmotné reality, protože souvisí s konkrétními místy ve vašem těle. Avšak nejsou viditelné fyzickému zraku a tak byste mohli říci, že dlí mezi duchem a hmotou; přemosťují propast. Utváří vstupní bod pro ducha (vaše vědomí duše), jenž mu umožňuje zaujmout fyzickou formu a utvářet věci, ke kterým ve vašem životě dochází.

Srdeční čakra je umístěna uprostřed hrudi, je nejzákladnějším místem energie lásky a jednoty. Srdce nese energie, které sjednocují a harmonizují. Když na chvíli zaměříte svoji pozornost na toto centrum, můžete cítit teplo nebo že se něco otevírá. Když necítíte nic, nechejte to zkrátka být a zkuste to třeba jindy.

Čakra pod srdcem se nazývá ?solar plexus? a je umístěna u pupíku. Je to sídlo vůle. Je to centrum, které zaměřuje vaši energii na fyzickou realitu. Proto je tato čakra spojena s otázkami tvořivosti, vitality, ctižádosti a osobní moci.

Ego a vůle spolu úzce souvisí. Schopnost vůle vám umožňuje zaměřit se na něco buď vně anebo venku. Vaše vnímání reality vás i druhých, je vysoce ovlivněné tím, co chcete – vašimi touhami. Vaše touhy jsou často smíšené se strachem. Často chcete něco proto, že cítíte, že to potřebujete; vespod je pocit nedostatku či nouze. Protože je strach přítomen v mnoha vašich přáních, solar plexus je často poháněn energií ega. Zvláště ego samo sebe vyjadřuje skrze solar plexus.

Skrze schopnost vůle ego doslova vytváří tlak na realitu. Realita musí být vtěsnána do toho, čemu ego chce, abyste věřili. Ego pracuje dle souboru základních předpokladů o tom, jak funguje realita, které jsou všechny založeny na strachu. Obdařuje vás vysoce vybraným obrazem skutečnosti, protože jeho způsob pohledu je zaujatý vlastními potřebami a strachy. Stejně tak musí hodnotit vše, s čím se setká. Není zde místo pro prosté pozorování věcí. Vše musí být rozděleno do kategorií, označené jako dobré či špatné.

Když žijete ze srdce, neexistuje žádný pevný soubor přesvědčení, kterými vysvětlujete či hodnotíte činy. Nedržíte se již jakýchkoli silných přesvědčení o čemkoli. Stali jste se více pozorovateli. Odsouváte morální soudy na jakoukoli záležitost stranou, protože cítíte, že nemůžete rozumět všemu, co je v situaci potřeba pochopit. Soudy v sobě mají něco definitivního, ale srdce se nezajímá o definice. Vždy se snaží jít za to, co se zdá konečné a definované. Srdce je otevřeno hledání a připraveno k přezkoumání, připraveno odpustit.

Když použijete egocentrickou sílu vůle, můžete pocítit, že vás něco tahá za čakru solar plexu. Používání vůle takovýmto způsobem je energetické dění, kterého si můžete být vědomi, když budete chtít. Kdykoli cítíte tento tah doprovázený silnou touhou mít věci podle sebe, snažíte se formovat skutečnost dle vašich přání. Snažíte se vnutit svá přesvědčení realitě.

Když konáte ze srdce, jdete spolu s proudem věcí tak, jak se samy ukazují; netlačíte a nenutíte.

Když pracujete velmi tvrdě, abyste něčeho dosáhli a čas od času selžete v dosažení svého cíle, ptejte se prosím sami sebe, z které čakry, z kterého energetického centra jednáte. Stejně tak se můžete naladit na své srdce a zeptat se, proč tato věc nefunguje nebo proč do ní vkládáte tolik energie.

Často se snažíte uskutečnit jisté cíle, aniž byste šli skutečně dovnitř a zjistili svým srdcem, zda vám doopravdy slouží na vaší vnitřní cestě moudrosti a kreativity. Dokonce, i když vaše cíle představují nejhlubší touhy pociťované srdcem, můžete mít nerealistické očekávání ohledně časového rámce, ve kterém se věci stanou. Můžete být v časové linii, která nepramení ze srdce, ale z osobní vůle.

Všechny věci mají přirozený rytmus a to není nutně tempo, které vy považujete za žádoucí. Uskutečnění vašich cílů vyžaduje, aby byla změněna energie. Změna energie často zabere více času, než čekáte nebo než si přejete. Ve skutečnosti není přesun energie nic jiného než to, že se měníte vy.

Jakmile jste dosáhli svých cílů, nebudete to již více vy. Stanete se rozšířenou verzí svého současného Já naplněnou větší moudrostí, láskou a vnitřní silou. Čas, který zabere naplnění vašich cílů je časem, který je potřeba na změnu vašeho vědomí tak, že vaše vytoužená realita může vstoupit do vaší současné reality. A tak, když chcete věci urychlit, zaměřte se na sebe a ne tolik na realitu.

Často dokonce musíte své cíle nechat odejít, abyste byli otevřeni přijímání. Tohle zní paradoxně. My vám tím však ve skutečnosti říkáme, že potřebuje plně přijmout svoji současnou realitu předtím, než jste schopni vstoupit do nové. Jakmile nepřijmete svoji současnou realitu a strnule lpíte na svých cílech, nepohybujete se vpřed.

Nic neopustí vaši realitu, pakliže to nemilujete. Milující je rovno ?osvobozujícímu?.

Pokud skutečně přijímáte svoji současnou realitu a přijímáte ji jako svůj výtvor, nemůže vás opustit, protože byste tím popřeli část sebe sama. Říkáte ?ne? části sebe sama, která pro vás tuto realitu vytvořila. Chtěli byste uříznout tuto nechtěnou část a pohnout se kupředu.

Vy však nemůžete vytvořit více milující realitu ze sebe-nenávisti. Nemůžete ?být sami sebou? v nové realitě tak, že odsunujete nechtěné části stranou. Síla vůle vám tu neposlouží.

To, co potřebujete je, dostat se do spojení se svým srdcem. Energie pochopení a přijetí jsou skutečnými stavebními kameny nové a více naplňující reality.

Když působíte na realitu srdcem, necháváte realitu být. Nesnažíte se ji změnit; jen si pečlivě všímáte toho, jaká je.

Když se stane srdce správcem vaší bytosti, centrum vůle (solar plexus) ho bude doprovázet. Ego, schopnost vůle nebude potlačena, protože přirozeně slouží roli překladatele energie z úrovně vědomí do fyzické reality. Když je tento přenos či manifestace řízena srdcem, energie vůle tvoří a proudí bez námahy. Není zapojeno žádné tlačení či nucení. To je ve chvíli, kdy nastane synchronicita: významná shoda událostí, která obrovsky zvýší realizaci vašich cílů. Zdá se vám zázračné, když věci pracují společně takovým způsobem. Ve skutečnosti se to však děje vždy, když tvoříte srdcem. Lehkost je známkou tvoření ze srdce.

Vytvářejte svoji realitu ze srdce

Skutečná tvořivost není založena na vymezení a silné vůli, ale na otevřeném srdci. Být otevřený a přijímající nové a neznámé je podstatné pro vaši bytost skutečného tvořitele.

Jedním klíčem ke skutečné tvořivosti je tedy schopnost nedělat nic: odepřít si konání, určování, koncentraci. Je to schopnost umístit své vědomí do výhradně vnímavého, ale živého režimu.

Pouze neznalostí, udržováním věcí otevřených, můžete vytvořit prostor něčemu novému, co vstupuje do vaší reality.

Tohle je opak toho, co novodobá literatura prohlašuje o ?tvoření vlastní reality?. Je pravda, že neustále vytváříte vlastní realitu. Vaše vědomí je tvořivé, ať už si toho jste nebo nejste vědomi. Avšak když chcete tvořit svoji realitu vědomě, jak vás učí mnoho knížek a terapií, je podstatné pochopit, že nejmocnější forma tvoření není založena na vůli (být aktivní), ale na sebe-uvědomění (být vnímavý).

Vše, co se mění v hmotném světě, například pracovní oblast, vztahy či materiální prostředí, je odrazem změn na vnitřní úrovni. Pouze když je vnitřní transformační proces dokončen, hmotná realita může odpovědět zpětným zrcadlením skrze měnící se okolnosti ve vašem životě.

Když se snažíte tvořit z vůle, například tím, že se stále zaměřujete na své cíle nebo si je neustále vizualizujete, ignorujte vnitřní transformaci, která je skutečným předpokladem změny. Vytváříte umělou cestu a směřujete k tomu, že budete zklamaní. Netvoříte z hloubky své duše.

Duše k vám promlouvám ve chvílích ticha. Když skutečně nevíte co dál, opravdově nasloucháte jejímu hlasu. Duše často mluví velmi jasně ve chvílích, kdy se vzdáte a přiznáte porážku. To, co se stane, když to vzdáte a zoufáte si, je, že se otevřete novému. Propustíte všechna svá očekávání a jste skutečně vnímaví k tomu, co je.

Zoufalství je způsobeno silným přesvědčení, že víte, co by se mělo ve vašem životě stát. Když realita na tato přesvědčení neodpoví, jste zklamaní a někdy dokonce zoufalí.

Když však vzdáte silná očekávání a odvážíte si otevřít se novému, nebudete muset dosahovat tohoto bodu zoufalství předtím, než se znovu dostanete do spojení se svojí duší. Budete se moci stát klidnými, vnímavými a otevřenými tomu, co vám duše říká, bez toho aniž byste museli být nejdříve zklamaní.

Dokud ?přesně víte, co chcete?, omezujete často možnosti, které jsou vám energeticky dostupné. Tato nová realita, kterou hledáte, ať už práce, vztah či přinejlepším zdraví, obsahuje mnoho faktorů, které jsou vám neznámé. Často si myslíte, že to, po čem toužíte, je něco, co znáte (dobrá práce, milující partner) projektující se v budoucnosti. Ale tak to není. Co skutečně děláte, když vytváříte novou realitu, je to, že jdete za své vlastní duševní hranice. A vy nyní nemůžete vědět, co za těmito hranicemi leží.

Velmi jasně můžete cítit, že je zde něco velmi žádoucího, ale musíte to zúžit tím, že se na to zaměříte či že si to vizualizujete. Můžete se na to zkrátka s pocitem otevřenosti a zvědavosti těšit.

Ve skutečnosti k tomu abyste pro sebe vytvořili tu nejpřitažlivější realitu, je sebe-přijetí mnohem důležitější než to, zaměřit se na své myšlenky a vůli. Nemůžete vytvořit něco, co nejste. Můžete tisíckrát recitovat mantry a vytvořit spoustu pozitivních obrazů ve své mysly, ale dokud neodráží to, co skutečně cítíte (například vztek, deprese, nepokoj), nevytvoří nic než zmatek a pochyby. (?Pracuji tak tvrdě, ale nic se neděje.?)

Sebe-přijetí je forma lásky. Láska je největší magnet pro pozitivní změny ve vašem životě. Když milujete a přijímáte se za to, kým jste, budete přitahovat okolnosti a lidi, kteří vaši sebe-lásku budou odrážet. Je to takto jednoduché.

Pociťte svoji vlastní energii, všechny své pocity. Pociťte, jak krásní a opravdoví právě teď jste, ve všech svých zápasech a trápeních. Jste krásní se všemi svými ?nedokonalostmi? a ?chybami?. A to je jediné poznání, které se počítá.

Přijměte toho, kým jste, buďte sami se sebou uvolnění, třeba se podívejte na ?mnoho vašich trhlin? s humorem. Vy víte, že dokonalost není volba. Je to jen iluze.

Vytváření vaší reality srdcem znamená připustit své Světlo tady a teď. Jeho poznáním, uvědoměním si ho, zaséváte semínko, které bude růst a nabývat tvar na fyzické úrovni.

Když vás Bůh stvořil jako individuální duše, nepoužil svou vůli. Byl zkrátka sám Sebou a v nějakém bodě pocítil, že je ?venku? něco, co stojí za prozkoumání. Nevěděl přesně, co to bylo, ale pocítil trošku něco jako zamilovanost. A převzal bez dalších okolků to, že se vyplatí prozkoumat tuto novou a přitažlivou realitu. Byl taktéž trošku zamilovaný do sebe!

A tak jste nabyli tvaru individuálních duší a Bůh započal zakoušet skrze vás život. Jak k tomu došlo ? detaily tvořícího procesu ? Boha skutečně netrápilo. On prostě miloval sám sebe a byl otevřený změně. A to jsou právě ty faktory potřebné k tomu, abyste vytvořili svoji vlastní dokonalou realitu: sebe-láska a ochota pustit se do nového.

Sladění žití dle srdce

Tvořit ze srdce je efektivnější a vyžaduje menší námahu než tvořit z ega. Nemusíte se obtěžovat detaily; musíte být jen otevření všemu, co zde je ? uvnitř i venku.

Z této otevřenosti můžete tu a tam cítit jistý tah. Můžete se cítit taženi k jistým věcem. Tento tah je ve skutečnosti tichý šepot vašeho srdce; je to vaše intuice. Když jednáte dle intuice, budete taženinamísto tlačení. Nejednáte, dokud na vnitřní úrovni necítíte, že je vhodné jednat.

Protože jste tak zvyklí na tlačení, tj. používání své vůle k vytvoření věcí, je pro vás energetická přeměna od ega k srdci skutečnou výzvou. Změna vyžaduje ohromné ?zpomalení?. K tomu, abyste se skutečně dostali do spojení s proudem své intuice, musíte vědomě vynaložit úsilí k ?nic-nedělání?, k tomu nechat vše být. Tohle jde tak moc proti tomu, co jste se učili a na co jste byli zvyklí. Máte tolik ve zvyku zakládat své činy na myšlenkách a síle vůle. Necháváte své myšlení určovat vaše cíle a používáte svoji vůli, abyste je realizovali. Je to skutečný opak tvoření ze srdce.

Když žijete ze srdce, nasloucháte svému srdci a poté v souladu s ním jednáte. Nepřemýšlíte, posloucháte s pohotovým a otevřeným vědomím to, co vám říká srdce. Srdce promlouvá skrze vaše pocity, nikoli skrze vaši mysl. Hlas srdce může být nejlépe vyslyšen, když se cítíte klidně, uvolněně a zakotveně.

Srdce vám ukazuje cestu k nejvíce milující a k nejradostnější realitě právě teď. Jeho šepot a návrhy nejsou založeny na racionálním myšlení. Hlas srdce můžete poznat díky jeho lehkosti a radosti, která v něm je. Je v něm lehkost, protože srdce nenutí; neexistují žádná vlákna napojená na jeho návrhy. Vaše ?srdeční-Já? není napojeno na vaše rozhodnutí a miluje vás, ať děláte cokoli.

Žití ze srdce neznamená, že se stanete pasivními či letargickými. Nechat věci bez jejich označení na dobré či špatné, bez tlačení je jednou cestou spíše než druhou, vyžaduje mnoho síly. Je to síla být plně přítomen, čelit všemu, co je a jen to pozorovat. Můžete se cítit prázdní, deprimovaní či nervózní, ale nepokoušejte se tyto věci zahnat. Udělejte jen to, že je obklopíte svým vědomím.

Nechápete skutečnou sílu vědomí. Vaše vědomí je zhotoveno ze Světla. Když držíte něco v podvědomí, díky tomu se to mění. Vaše vědomí je léčivou silou, pakliže ho nesvážete svých myšlením a dodatečným ?konáním?.

Vaše životy jsou naplněny diktaturou mysli a vůle, prvenstvím myšlení a konání.

Vezměte na vědomí, že mysl i vůle pracují s všeobecnými pravidly. Existují obecná pravidla logického myšlení; jsou to pravidla logiky. Existují všeobecné strategie pro vkládání myšlenky do hmoty; jsou to pravidla ?řízení projektu?.

Avšak tohle vše jsou obecná dogmata. Všeobecné návody a pravidla mají vždy mechanický prvek. Jsou použitelná pro všechny či většinu jednotlivých případů; jinak by měly malý užitek.

Intuice pracuje naprosto odlišně. Intuice je vždy šitá na míru jedinci v jeden určitý moment. Je vysoce individualistická. Proto nemůže být podrobena racionálním analýzám či obecným pravidlům.

Žít a jednat v souladu se svojí intuicí tudíž vyžaduje vysokou úroveň důvěry, neboť vaše volby jsou pak čistě založené na tom, co cítíte, že je správné místo toho, co o tom říkají pravidla druhých lidí.

Žít ze srdce po vás žádá nejen to, abyste se zbavili návyků přetěžování vaší mysli a síly vůle; ale také vás vyzývá k tomu, abyste skutečně věřili sami sobě.

Naučit se naslouchat svému srdci, věřit jeho sdělením a na základě nich jednat, zabere nějaký čas. Ale čím více tak učiníte, tím více pochopíte, že je to jen o tom, odevzdat vaše trápení a pochyby moudrosti vlastního srdce, abyste nalezli vnitřní mír.

Když postupujete po této cestě a vstoupíte do třetí fáze přeměny od ega k srdci, poprvé naleznete vnitřní mír. Uvědomíte si, že to, co vás činí neklidnými a úzkostlivými je naléhání na kontrolu realitu skrze myšlení a vůli.

Když se zbavíte kontroly, umožníte otevření se kouzlu života. Vše, co musíte udělat je naslouchat. Být ostražitý k tomu, co se ve vašem životě děje, jaké jsou pocity vůči druhým lidem, jaké jsou vaše sny a touhy. Když budete ostražití k tomu, co se děje uvnitř vás, realita vám poskytne všechny potřebné informace k přiměřenému jednání.

Například si jste možná vědomi touhy ve svém srdci po milujícím vztahu, ve kterém s partnerem upřímně komunikujete. Když si jen všimnete a přijmete tuto touhu bez pokusu něco dělat, budete ohromeni tím, jak na to vesmír odpoví. Nikoli přes vyvození důsledků, ale pouhým udržováním touhy ve Světle vašeho vědomí bude vaše volání vyslyšeno a zodpovězeno.

Může to trvat déle, než čekáte, protože se tu musí odehrát jisté energetické posuny, než se jisté touhy naplní. Avšak vy jste mistrem, tvořitelem vaší energetické reality. Když ji tvoříte ze strachu, realita obdobně odpoví. Když tvoříte z víry a odevzdání se, dostanete vše, po čem toužíte a ještě víc

Od Ega k Srdci 2

Zkoumání vašich vnitřních zranění

Rozlišili jsme čtyři kroky v transformaci vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srci.

1. Být nespokojen s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po ?něčem jiném?: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechat staré energie založené na egu uvnitř sebe zemřít, zbavení se ochranného obalu, stát se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

V této kapitole budeme hovořit o druhém kroku.

Když se přestanete identifikovat s egem, nejprve vstoupíte do fáze zmatení, které se týká toho, kým jste. Toto zmatení může být hluboké a mít filozofickou povahu. Začnete si klást otázky ohledně smyslu života, o dobrém a zlém, o tom, co skutečně cítíte a co si myslíte protichůdně k tomu, co vás učili ostatní. Tyto otázky vám připadají rázem velmi skutečné a mají přímý vztah na vaše životní volby, jenž činíte. Díváte se sami na sebe a myslíte si: jsem tohle já? Je to to, co chci? Je těžké učinit volby nyní, jelikož ještě není nic samozřejmé.

Ve skutečnosti teď činíte krok zpět, krok do hloubky, krok do nitra. Uvědomujete si hlubší části vás samotných, části, které jsou méně podmíněné vaší výchovou a společností. Přijímáte záblesky toho, kým skutečně jste: vaši jedinečnost, individualitu. Vzpomínáte si, že ve vás existuje část, která není závislá na čemkoli kolem vás, na vašich rodičích, vaší práci, vašich vztazích, dokonce ani na vašem těle. To je tehdy, když ? nejasně ? cítíte svoji božskost, tu část vás, která je zcela nespoutaná a věčná.

Ve skutečnosti jste všichni multidimenzionální bytosti; můžete se manifestovat v několika různých realitách zároveň. Nejste vázáni na lineární časový rámec. Vaše současná osobnost je jen jedním aspektem multidimenzionální bytosti, kterou jste. Kdykoli si uvědomíte, že vaše současné vyjádření jakožto fyzické lidské bytosti je jen jedním aspektem vás samých, přesáhnete ho a můžete být ve spojení se svým vyšším Já, kterým jste.

Ale předtím než tam dojdete, potřebujete uzdravit zraněné části uvnitř sebe.

Žití v souladu s diktáty a požadavky ega uvnitř vás vytvořilo duševní rány. Propouštěním vědomí založeného na egu zpočátku vytváříte zmatení, pochyby a desorientaci. Po tomto první kroku vstupujete do nové fáze: je to fáze pozorování, pochopení a léčení svých vnitřních zranění. Nyní o této fázi budeme hovořit.

S vládou ega byly vaše činy a myšlenky dlouhou dobu založené na strachu. V jiném smyslu jste nemilosrdně pronásledovali svojí touhu po moci, uznání a kontrole. Tímto jste popírali svoji skutečnou podstatu. Vaše chování bylo založeno na vnějších měřítkách, místo na svých vlastních skutečných potřebách. Taktéž jste nebyli schopni milovat někoho jiného, protože láska je naprostým opakem potřeby kontroly a dominance. Toto celistvé stádium vědomí zaútočilo na integritu vaší duše. Duše pod vládou ega trpěla.

Když se vymotáte ze sevření a vlády ega, tato vnitřní bolest se vám více zviditelní. Je vám vystavena nahá a syrová, zbavená masek. Avšak vy ještě nevíte, jak se s touto bolestí vypořádat, protože jste stále ve fázi zmatení a dezorientace. Dost často procházíte fází hodnocení svých vnitřních zranění, neboť se vám zdá, že vás vedou do negativních vzorců chování: závislosti, deprese, neovladatelné výkyvy nálad, problémy v komunikaci, těžkosti v intimních vztazích.

Toto hodnocení vás samotných způsobuje více bolesti na duši, která se právě začala obracet ke Světlu. Duše propouští potřebu moci a kontroly, roste v citlivější?. a potom se zachytí v sebe-hodnocení.

Mnozí lidé bloudí v této zemi nikoho mezi egem a srdcem. Hledají více milující realitu, ale stále jsou na dosah biče ega.

Ve skutečnosti to není vaše vnitřní zranění, které z vás činí kořist toho, co v sobě považujete za ?negativní rysy?. Je to souzení tohoto ublížení, které tuto negativitu způsobuje. Když se na sebe podíváte s akceptujícím postojem, nevidíte závislou, depresivní či neúspěšnou osobu. Vidíte jen vnitřní bolest, kterou je třeba opatrovat a starat se o ni tím nejjemnějším a nejlaskavějším možným způsobem.

Nejdůležitějším krokem v druhé fázi přeměny z ega k srdci je to, že jste ochotni porozumět své vnitřní bolesti: přijmout ji, pochopit její původ a dovolit ji existovat.

Když si můžete uvědomit jádro strachu, které se skrývá ve všech vyjádřeních vědomí ega, vstoupili jste do reality vědomí založené na srdci. Jakkoli je něčí chování hanebné, když rozpoznáte bolest, samotu a potřebu sebeobrany v pozadí, dostanete se do spojení s duší zobrazující toto negativní chování. Jakmile pochopíte strach v duši, jste schopni odpustit. Nejprve používejte tohle a především na vás samotných.

Vezměte si v sobě něco, co skutečně nenávidíte, něco co vás doopravdy souží, o čem si myslíte, že jste se toho měli už dávno zbavit. Může to být nejistota, lenivost, netrpělivost nebo závislost: cokoli cítíte, že by tu nemělo být. Nyní se snažte pochopit skutečný motiv za tímto rysem či návykem. Co vás nutí cítit či dělat tuto věc stále znovu? Dokážete si ve své motivaci uvědomit faktor strachu?

Všímáte si, že jakmile si uvědomíte, že je zde strach, zrajete uvnitř, cítíte něco jako: ?Panebože, nevěděl/a jsem, že jsi se tak bál/a! Pomůžu ti.? Nyní je ve vašem postoji tolerance. Je zde láska a odpuštění.

Dokud soudíte chování založené na strachu jako je agrese, závislost, podřízenost, marnost, atd. jako ?špatné?, ?hříšné? či ?hloupé?, hodnotíte. Avšak hodnocení samo o sobě je činnost založená na strachu. Všimli jste si, že když soudíte, narůstá uvnitř vás nevrlost. Něco se svírá jako rty stlačované k sobě a chladnoucí oči. Proč potřebuje věci hodnotit? Co je to za nutkání zužovat věci na dobré a špatné? Co je to za strach, ležící vespod naší potřeby soudit? Je to strach čelit naší vlastní vnitřní temnotě. Je to v podstatě strach ze života.

V propouštění vědomí založeného na egu budete chtít rozvinout celý nový způsob pohledu na věci. Tento pohled by mohl být nejlépe popsán jako neutrální, znamenající, že si jen všímá věcí takových, jaké jsou, a nemá zájem o to, jaké ?by měly být?. Příčiny a účinky chování založeného na egu jsou pozorovány, jádro strachu je uvnitř rozpoznáno a tak se pro vás stane ego opravdu transparentní. Vše, co je pro vás transparentní, můžete, pokud chcete, nechat odejít.

Každá lidská bytost zná strach. Každý z vás zná temnotu a osamělost, když je lapen ve strachu. Když se strach otevřeně ukazuje tváří v tvář dítěti, mnoho lidí reaguje okamžitě tak, že natahují své ruce. Když je ovšem strach ukázán nepřímo skrze masky násilí a brutality, zdá se být neodpustitelný. Čím destruktivnější a krutější chování je, tím těžší je, uvědomit si strach a opuštěnost za ním.

Nicméně jste toho schopni.

Z hloubek vašich vlastních prožitků strachu a prázdnoty se můžete dostat do styku s hlubokým strachem v duších vrahů, násilníků a kriminálníků.

Je možné, abyste pochopili jejich činy. A když tak učiníte na základě svých vlastních důvěrných zkušeností s temnotou, budete to moci propustit. Budete to moci nechat být bez jakékoli potřeby soudu. Když skutečně chápete strach jako sílu, která existuje a se kterou jste důkladně obeznámeni skrze své životní zkušenosti, můžete nechat soudy odejít. Strach není ani dobrý ani špatný. Strach JE a hraje jistou roli.

Ve způsobech, které je velmi těžké vyjádřit v lidském pojetí je strach požehnáním právě tak jako muka. V každém případě volba připustit strach do vaší reality nebyla namířena proti vám. Byli jste tak říkajíc Bohy, kteří dovolili strachu hrát podstatnou roli ve vaší realitě. Učinili jste tak ne proto, abyste mučili sami sebe, ale abyste tvořili, tvořili realitu, která má v sobě více podstaty, větší ?naplnění?, než ve světě výhradně založeném na lásce. Uvědomuji si, že to může znít neuvěřitelně, ale možná budete moci uchopit to, co se vám tu snažím říci, intuitivně.

Strach je živou částí tvorstva. Kde je strach, není láska. Kde není láska, tam může být láska nalezena novými a neočekávanými způsoby. Může být prozkoumána celá škála emocí, třebas jen vytvořené nedostatkem lásky. Nedostatek lásky může být pociťován mnoha způsoby. Přítomnost lásky může být pociťována pouze na pozadí strachu. Jinak by prostupovala vším a vy byste ji tolik nezaznamenali

A tak vytvořením strachu, katapultováním sebe sama mimo oceán lásky, který vás obklopoval, jste si dovolili poprvé prožít lásku.

Chápete?

Nestvořili jste lásku, avšak prožitek lásky. Abyste tak učinili, potřebovali jste opak, něco jiného než lásku, použili jste strach jako nástroj. My na druhé straně opony můžeme jasně vidět spirituální roli, kterou hraje ve vaší realitě strach. Proto vás prosíme znovu a znovu, abyste nesoudili. Prosím, nesuďte strach a temnotu, kterou přináší, ať už uvnitř vás samotných nebo v jakýchkoli jiných bytostech. Všichni jste stvořeni z lásky a k lásce se musíte vrátit.

Když vstoupíte do druhé fáze transformačního procesu od ega k srdci, jste konfrontováni se svým vnitřním zraněním, vy a váš strach jste požádáni, abyste na něj pohlédli s pochopením a přijetím.

Po tom, co jste si vědomi svého vnitřního zranění a strachu, můžete projít nejprve obdobím sebe-hodnocení, ve kterém můžete projevovat destruktivní chování. Může se zdát, že jdete zpět, místo dopředu. V tom bodě jste v nebezpečné zóně, v zemi nikoho mezi egem a srdcem. Víte, že se chcete zbavit starého, ale stále nemůžete skutečně uchopit nové, a tak jste lapeni v sebe-pochybování a sebe-hodnocení. Přelom nastane, když se přestanete soudit ? přinejmenším na chvíli.

Je to pouze tehdy, když jste připraveni podívat se sami na sebe se zájmem a otevřeností, se kterou vstupujete do reality vědomí založené na srdci. Předtím jen sami sebe srovnáváte s vykonstruovanými standardy či ideály, které po většinu času nesplňujete. Týráte se za to a pak se pokoušíte znovu přinutit ke vzoru, který jste si vytvořili v hlavě.

Chci vám říct, že tento druh perfekcionismu je vražednou zbraní. Je to skutečný opak lásky. Skutečná láska se nesrovnává, a co je důležitější, nikdy vás nechce do ničeho nutit nebo vás jakkoli měnit. Láska nemá oči pro to, co by mělo být. Sama kategorie ?měl/a bys? postrádá vědomí srdce. Viděno srdcem, morální kategorie jsou zkrátka způsoby interpretující či ?rozdělující? realitu. Jsou myšlenkami ve vaší hlavě, a jak víte, mohou se hlava od hlavy významně lišit. Skutečná potřeba nastavit standardy a definovat dobré je předchůdce lidského konfliktu a války. Není tolik idejí jako u základní potřeby kontroly a upevnění, která způsobuje agresi a konflikt.

Politické, osobní či duchovní ideály, normy zdraví, krásy a rozumu vám všechny poskytují standardy, jak by měly věci být, jak byste se měli chovat. Všechny se snaží upevnit a definovat, co je Bůh.

Avšak Lásku nezajímá definování Boha. Nemá zájem o ideje, ale o realitu. Láska se obrací k tomu, co je skutečné.

Srdce se zajímá o vše, co je, o každé aktuální vyjádření vás samotných, toho destruktivního i konstruktivního. Jednoduše si všímá; je zkrátka tam, obklopuje vás svou přítomností, pokud jí to dovolíte.

Když se otevřete realitě lásky, realitě srdce, propustíte soudy. Přijmete se takoví, jací v tuto chvíli jste. Uvědomíte si, že jste tím, kým jste z mnoha důvodů, které si nyní chystáte prozkoumat a probádat.

Když tato chvíle nastane, je to pro vaši duši velkým požehnáním. Nyní jste schopni léčit sami sebe. Čas od času se uchýlíte k sebe-hodnocení, ale nyní máte vědomou vzpomínku na to, jak chutná láska. A jakmile tohle máte, vrátíte se, abyste ji znovu nalezli, neboť jste znovu ochutnali sladkou vůni Domova.

V druhé fázi přeměny od ega k srdci jste se dostali do bližšího kontaktu se sebou samými. Díváte se bližším pohledem na své zátěže z minulých životů. Znovu zažíváte bolestné vzpomínky, vzpomínky z tohoto života, možná vzpomínky s životů minulých. Duševní zátěž, kterou nesete ze všech svých životů až do přítomnosti, utváří vaši současnou identitu. Můžete se na tuto zátěž podívat jako na kufr plný oblečení. V minulosti jste hráli mnoho rolí, převzali mnoho totožností, stejně jako kusy oděvů. Tak silně jste věřili v některé role, že jste se na ně začali dívat jako na součást své identity. O takových rolích či ?oblečení? si myslíte, ?tohle jsem já?.

Když skutečně prozkoumáte, co s vámi tyto role mají společného, zjistíte, že jimi nejste. Nejste duševními rolemi či identitami, které si osvojíte. Nejste svým oblečením. Používali jste tyto role z pociťované potřeby duše po zkušenosti.

Duše má radost ve všech prožitcích, protože jsou součástí vzdělávacího procesu, kterému se duše oddala. Všechny zkušenosti jsou v tomto ohledu velmi užitečné a cenné.

Když se podíváte na své vlastní role a identity blíže, brzy zjistíte, že ve vaší minulosti byly tyto zkušenosti bolestné, ba dokonce traumatické, což se vás stále ?drží?. Zdá se, že je nedokážete propustit. Staly se ?druhou kůží?, kůží místo pouhého kusu oděvu.

Tohle jsou těžké faktory ve vaší minulosti, kousky, které vás nyní drží od skutečného žití a užívání si života. Tolik jste se s těmito částmi identifikovali, že si myslíte, že jimi jste. Kvůli tomu cítíte, že jste obětí a vytváříte z toho negativní názory na život. Tyto názory však pro život jako takový neplatí; platí jen pro traumatizované části ve vašem vědomí duše.

Jsou to ty části, které potřebují nyní vyléčit. Učiníte tak, když vstoupíte znovu do minulosti, avšak s vědomím, které je více milující a moudřejší než jaké jste měli kdy předtím. V druhé fázi transformačního procesu od ega k srdci léčíte příhody z minulosti tím, že je obklopíte svým současným vědomím. Tím, že je znovu prožijete v přítomnosti z ohniska srdce a necháte traumatické části ze své minulosti odejít.

Trauma se objeví, když prožijete velkou ztrátu, bolest či zlo a nedokážete pochopit, proč se to stalo. Všichni jste v mnoha svých životech zažili trauma. Ve skutečnosti je vědomí během fáze ega traumatizováno od počátku: je zde ztráta Jednoty či Domova, které si pamatuje a které nechápe.

Když jdete pomocí imaginace zpět k původní traumatické události a obklopíte ji vědomím srdce, měníte svou původní reakci na událost. Změníte ji z hrůzy a nedůvěry v jednoduché povšimnutí toho, co se stalo. V tomto návratu si jednoduše všimnete toho, co se stalo a tento skutečný čin vytvoří místo pro pochopení, místo pro duchovní pochopení toho, co se ve skutečnosti v této události odehrálo. Když je toto místo ukázáno, stáváte se znovu mistry své reality. Nyní jste schopni dojít k přijetí celého příběhu, protože ze srdce chápete, že vše, co se děje má svůj důvod a smysl. Můžete ze srdce pociťovat, že zde existuje faktor svobodné volby, který je přítomen ve všem, co se přihodí, a tím rostete vstříc přijetí vaší vlastní zodpovědnosti za tuto událost. Když přijmete svoji vlastní zodpovědnost, můžete se posunout dál.

Jen tehdy, když porozumíte svým vlastním minulým identitám, tak jako herci hrají své role, budete moci jít kamkoli chcete. Potom můžete vstoupit do vědomí založeného na srdci. Nepokračujete již déle v jakémkoli ohledu v tom, čím jste byli v minulosti: oběť nebo útočník, muž nebo žena, černý či bílý, chudý nebo bohatý, atd. Když dokážete být hraví k polohám duality a jednoduše je používáte kdykoli vám přináší radost a tvořivost, uchopili jste smysl života na Zemi. Budete prožívat velké štěstí a jakýsi návrat domů. To je proto, že se dostáváte do spojení s vědomím tvořící základ vašich rozmanitých rolí a identit. Znovu se spojíte se základem svého božského vědomí s poznáním, že vše je jedno: zkrátka se spojíte s realitou lásky.

Tuto kapitolu uzavřeme tím, že vám poskytneme dvě meditace, které vám mohou pomoci, spojit se s proudem jednoty, s proudem božského vědomí, který tvoří spodní tón všech vašich zkušeností.

Meditace 1

– Které duševní charakteristiky, které tolik považujete za součást vás samých, vám způsobují nejvíce problémů ve vašem životě? Jmenujte dvě takové.

– Zaměřte se na protiklady těchto charakteristik. Tak, že když vyberete ?netrpělivost? či ?nejistotu?, zaměříte se nyní na jejich protipóly: trpělivost a sebedůvěra. Pociťte na moment energii těchto charakteristik.

– Běžte dovnitř a hledejte tyto energie v sobě. Vyjmenujte tři příklady ze svého života, ve kterých jste projevovali tyto pozitivní charakteristiky.

– Nyní, když jste ve spojení s těmito pozitivními charakteristikami, nechejte jejich energii vámi protékat a pociťte, jak vás uvádí do rovnováhy.

Meditace 2

– Uvolněte se a nechejte svoji představivost cestovat do momentu, ve kterém jste se cítili velmi šťastní. Vezměte první věc, která vás napadne. Pociťte toto štěstí znovu.

– Nyní běžte do momentu, ve kterém jste se cítili navýsost nešťastní. Pociťte podstatu toho, co jste tehdy cítily.

– Zachyťte to, co bylo pro obě zkušenosti společné. Pociťte, co je pro oba momenty společné.

Obě meditace vám mají pomoci uvědomit si základní vědomí, vždy přítomné ?sebe-uvědomění? ve všech svých prožitcích. Tato všudypřítomná nádoba vědomí, nositel vašich prožitků, je vaše božské Já. Je to váš vstup do reality mimo dualitu: do reality srdce

Od ega k Srdci 1.

Od Ega k Srdci

Čtyři stádia v transformaci vědomí

V předchozích kapitolách jsme popsali historické pozadí cesty pracovníka světla od vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srdci. Tato část bude plně určena duševním charakteristikám této transformace. Tento proces jsme rozdělili do čtyř kroků či fází, které pro jasnost znovu zrekapitulujeme:

1. Být nespokojen s tím, co vám vědomí založené na egu nabízí, touha po ?něčem jiném?: počátek konce.

2. Uvědomění si svých vazeb na vědomí založeném na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek, které s tím souvisí: střed konce.

3. Nechat staré energie založené na egu uvnitř sebe zemřít, zbavení se ochranného obalu, stát se novým Já: konec konce.

4. Probuzení vědomí uvnitř vás, které je založené na srdci, motivováno láskou a svobodou; pomáhání druhým v přeměně.

První stádium: ego již neuspokojuje

Přeměna z vědomí založeného na egu k vědomí založeném na srdci začíná prožitím vnitřní prázdnoty. Věci, které v minulosti plně poutaly vaši pozornost či situace, do kterých jste byli lapeni, vás nyní zanechávají prázdné nebo bez inspirace. Z nějakých důvodů věci ztratily svůj obvyklý význam a smysl.

Předtím, než je zakoušena tato prázdnota, je vědomí v sevření strachu a následné potřeby neustále se ujišťovat. Ustavičně hledá vnější potvrzení, protože nerado čelí vespod ležícímu strachu z odmítnutí či samoty. Tento hluboký strach a potřeba vnějšího potvrzení můžou být dlouho skryty jako skutečné motivy mnoha vašich činů. Celý váš život na nich může být postaven, bez toho aniž byste si toho byli vědomi. Možná jste si uvnitř vědomi nejasného neklidu či napětí. Často však musí přijít významná událost jako je například rozchod ve vztahu, odchod milované osoby či ztráta práce, aby vás vybídla ke skutečnému prozkoumání toho, čeho se napětí či nepokoj týká.

Když je ego centrem vaší bytosti, vaše vědomí a emocionální život jsou ve stavu sevřenosti. Krčíte se strachy a z této pozice jste permanentně v obraně. Když jste ve fázi ega, vždy prožíváte nedostatek, potřebu něčeho víc. Základem vašich myšlenek, pocitů a činů je černá díra, prázdno, které nemůže být nikdy zcela vyplněno. Je to díra strachu, místo obalené stínem, protože jste od něj obrátili své vědomí. Ve stínech je prázdnota, kterou si nejasně uvědomujete, ale nechcete tam jít.

V této fázi je váš vztah s Bohem či Vším-Co-Jest vyznačován pocity odloučení. Hluboko uvnitř se cítíte osamělí a opuštění. Cítíte, jako byste byli zlomení, jako byste byli bezvýznamnou částí bez jakéhokoli záměru. A jak svůj strach z toho maskujete, prožíváte ho pouze nepřímo, jako stín.

Lidé jsou vyděšeni čelit s plným vědomím vnitřní prázdnotě. Bojí se setkat se svojí vnitřní temnotou zpříma a prozkoumat ji. Pokud jí však nečelíte, je stále přítomná a vy budete muset rozvinout ?krycí strategie?, abyste učinili život snesitelným. Strategie ega je vždy o vypořádání se s problémem na okraji, místo v centru. Ego hledá řešení problému tím, že obrátí vaše vědomí ven. Snaží se utišit vnitřní bolest tím, že vás krmí vnějšími energiemi. Tyto energie mají obzvlášť rády ocenění, obdiv, moc, pozornost atd. Takto ego zdánlivě vytváří odpověď na touhu duše po jednotě, bezpečí a lásce.

Tato touha je sama o sobě zcela oprávněná a ryzí. To vás volá Bůh. Je to vaše přirozenost, která vás sama volá. Vy jste Bůh! Bůh je energií jednoty, bezpečí a lásky. Každý touží po bezpodmínečné lásce a po přijetí Energie, kterou nazýváte Bůh. V podstatě je toto toužení, toužením po tom, být naprosto vědomý a tudíž za jedno se svým vlastním božským Já. Vaše vlastní božskost je vstupem do bezpodmínečné lásky. Můžete ji nalézt pouze tak, že projdete skrze strach a temnotu, která ho obklopuje a to učiníte tak, že se obrátíte dovnitř místo ven.

Uděláte to tím, že použijete svého vědomí jako světla, které stíny zažene. Vědomí je světlo. Proto není třeba s temnotou bojovat; pouhá jeho přítomnost temnotu rozpouští. Tím, že obrátíte své vědomí dovnitř, se vám budou vskutku dít zázraky. Ego nicméně postupuje v přesně opačnou cestou. Registruje potřebu lásky a bezpečí, ale usiluje o odpověď na tuto potřebu, bez toho aniž by čelilo vnitřní temnotě a strachu. Aby toho dosáhlo, používá jistého ?triku?: přemění potřebu lásky v potřebu souhlasu a uznání od ostatních lidí. Přeměňuje potřebu jednoty a harmonie v potřebu vyniknout a být lepší než ostatní. Jakmile si myslíte, že být milován znamená být obdivován pro své úspěchy, nemusíte již pro lásku chodit dovnitř; prostě musíte víc pracovat! Tímto způsobem se snaží ego držet pokličku na nádobě strachu.

Vaše původní dychtění po lásce a blažené jednotě se nyní překroutilo v touhu po uznání. Nepřetržitě očekáváte vnější potvrzení, které vám poskytne nějakou dočasnou útěchu. Vaše vědomí je v zásadě zaměřeno na vnější svět. Spoléháte se na úsudky ostatních lidí a jste velmi citliví k tomu, co si o vás myslí ostatní. Je to pro vás velmi důležité, neboť na tom závisí vaše sebeúcta. Ve skutečnosti je váš pocit vlastní hodnoty menší a menší, protože dáváte svoji energii vnějším silám, které vás posuzují za vaše vnější konání a ne za to, kým skutečně jste.

Mezitím však nedošlo ke zmírnění hluboce zakořeněného pocitu opuštěnosti a osamělosti. Ve skutečnosti se tento pocit zhoršil, protože na něj odmítáte pohlédnout. To, nač se nechcete dívat, se stane vaší ?stinnou stránkou?. Strach, hněv a negativita posílené vašim odmítnutím jít do svého nitra mohou bloumat kolem a ovlivňovat vás. Ego dokáže být velmi tvrdohlavé, když přijde na potlačování nějakých pochyb, tušení a pocitů; nezbaví se kontroly snadno.

To, co ve svém světě vidíte jako ?zlo?, je vždy výsledkem lpění na osobní moci. Je to odmítnutí vzdát se kontroly a přijmout vnitřní strach a temnotu.

Prvním krokem k osvícení je vzdát se ?tomu, co je?. Osvícení znamená, že dovolíte všem aspektům své bytosti vpustit světlo do svého vědomí. Osvícení neznamená, že jste si plně vědomi všeho uvnitř sebe, ale že jste ochotni vědomě čelit každému aspektu.

Osvícení je rovno lásce. Láska znamená, že se přijímáte takoví, jací jste.

Vnitřní temnota, onen pocit opuštěnosti v hlubinách vaší duše, jehož se všichni tolik bojíte, je dočasný. Tato fáze ega je pouze jedním krokem v rozsáhlém vývoji a rozvíjení vědomí. V tomto stádiu první skok, který uděláte, vede k individualizovanému božskému vědomí.

Zrození individuálního vědomí, zrození vás jako ?oddělené bytosti?, jde ruku v ruce s prožitím opuštění, oddělení od vaší Matky/Otce. Je to srovnatelné s traumatem zrození ve vašem fyzickém světě. V děloze dítě prožívá oceánský pocit jednoty s matkou. Když se narodí, stává se samo jednotou.

Následkem tohoto traumatu zrození ? mluvíme-li nyní o zrození duše ? sebou duše nese pocit oddělení; musela se rozloučit se vším, co považovala za dané.

Novorozená duše touží po návratu do polovědomého stavu jednoty, z kterého přišla a jenž považuje za svůj Domov. Jelikož je to nemožné, duše zažívá velký strach a pocity opuštění a nejistoty. Tato vnitřní bolest a zmatek bude postupně formovat živnou půdu pro převzetí moci egem. Duše se musí vypořádat se strachem a bolestí a ego slibuje, že poskytne řešení. Ego ukazuje vědomí duše naději na moc a kontrolu. Duše se cítí bezmocná a ztracená, ustupuje a dává egu velitelství.

Ego je tou částí duše, která je orientovaná na hmotný, vnější svět. Ego je v podstatě nástroj duše pro její manifestaci jako fyzické bytosti v čase a prostoru. Ego poskytuje vědomí ohnisko zájmu. Činí vědomí určité, místo oceánské, ?tady a teď? místo ?všude?. Ego přenáší vnitřní impulzy do určité hmotné formy. Je to ta část vás, která přemosťuje propast mezi vaší nehmotnou spirituální částí a částí fyzickou.

Pro duši coby nehmotnou spirituální bytost je poměrně nepřirozené být upevněná v čase a místě. Duše je v zásadě nezávislá na jakékoli hmotné formě. Když se vám zdá o létání, kontaktujete tuto nezávislou a svobodnou část sebe sama. Ego naproti tomu svazuje a upevňuje. Umožňuje vám fungovat ve fyzické realitě. Ego jako takové hraje velmi cennou roli, která nemá nic společného s ?dobrem? či ?zlem?. Když ego funguje ve vyvážené situaci, je neutrálním a nepostradatelným nástrojem duše, která na Zemi sídlí ve fyzickém těle.

Když však ego začne vládnout vědomí duše místo toho, aby fungovalo jako její nástroj, duše se dostane z rovnováhy. Když ego přikazuje duši (to je známka vědomí založeném na egu), nepřevede zkrátka vnitřní impulsy do hmotné formy, ale bude tyto impulsy kontrolovat a selektivně potlačovat. Ego vám pak předkládá překroucený obraz reality. Nevyrovnané ego je vždy v honbě za mocí a kontrolou a bude interpretovat všechna fakta, jak pozitivní nebo negativní, právě v tomto světle.

Je skutečně poučné, když ve svém každodenním chování odkryjete vlastní motivy založené na kontrole a moci. Pokuste si všimnout, jak často chcete přinutit věci či lidi své vůli, i když k tomu máte vznešený důvod. Jak často jste znepokojeni věcmi, které nejsou podle vás? Je důležité, abyste si uvědomili, že vespod této potřeby kontroly je vždy strach ze ztráty kontroly. A tak se ptejte sami sebe: jaké je riziko ztráty kontroly, propuštění potřeby předvídatelnosti? Jaký je můj nejhlubší strach?

Cena, za kterou nyní platíte, abyste udrželi věci ?pod kontrolou? je, že je váš postoj k životu napjatý a odměřený.

Když si dovolíte žít dle vnitřních podnětů a budete dělat jen to, co vám přináší radost, vytvoří to ve vašem životě přirozený a skutečný pořádek. Budete se cítit uvolněně a šťastně bez potřeby utváření proudu života. Tohle je žití beze strachu: žití s plnou důvěrou v to, co vám život přinese. Dokážete to?

Pro mladou duši je past vědomí založeného na egu téměř nevyhnutelná. Ego nabízí cestu ven z problému strachu a opuštění; přesunuje vaši pozornost od ?toho, co je uvnitř? k ?tomu, co můžete získat z vnějšího světa?. Tohle není skutečné řešení problému, ale může se zdát, že na chvíli přináší úlevu. Používání moci a kontroly nad svým okolím vám může poskytnout dočasné uspokojení či ?vzrušení?. Je to krátký pocit, že jste milováni, obdivováni a respektováni. To na chvíli zmírňuje vaši bolest. Jenže je to krátkodobé a vy se musíte opět snažit, abyste vyčnívali, abyste byli ještě lepší, hodnější či prospěšnější.

Uvědomte si prosím, že pod vlajkou ega můžete být obojí, milí i protivní, dávající i beroucí, dominantní i sloužící. Mnohé z toho, co je dáváno zdánlivě nezištně je nevědomým voláním o pozornost, lásku a uznání od toho, kdo přijímá dar. Jestliže druhým stále dáváte a staráte se o ně, jednoduše se skrýváte sami před sebou. Proto k tomu, abyste pochopili dominanci ega, nemusíte nutně myslet na kruté tyrany, jako byli Hitler či Saddám Hussain. Vezměte to jednoduše; pozorujte sami sebe ve svém každodenním životě. Přítomnost vědomí založeného na egu se pozná podle potřeby věci řídit. Příkladem je, že chcete, aby se jistí lidé chovali jistým způsobem. Abyste toho dosáhli, předvádíte konkrétní způsoby chování. Například jste ochotní a příjemní a snažíte se o to, abyste nikdy neranili něčí city. Za tímto chováním je ukryta potřeba kontroly. ?Jelikož chci, abyste mě milovali, nepůjdu proti vám?. Tento způsob myšlení je založen na strachu. Je to strach postavit se sám za sebe, strach z odmítnutí a opuštění. To, co se jeví jako milé a příjemné je ve skutečnosti forma sebezapření. Tohle je ego v činnosti.

Dokud vládne vaši duši ego, budete se muset krmit energiemi druhých, abyste se cítili dobře. Zdá se vám, že si musíte zasloužit přijetí od ostatních lidí, od nějaké autority mimo vás. Nicméně svět kolem vás není stálý či trvalý. Nikdy se nemůžete spolehnout na stálou oddanost čehokoliv, na co se spoléháte, ať je to váš choť, šéf či rodiče. Právě proto musíte nepřetržitě ?pracovat?, být vždy na pozoru ?porci uznání?, která vám přichází do cesty. To vysvětluje napjatý a nervózní stav mysli, v němž se ustavičně nachází ten, jenž uvízl ve fázi ega.

Ego vám nemůže poskytnout skutečnou lásku a sebeúctu. Řešení, které nabízí pro trauma z opuštění je ve skutečnosti bezednou jámou. Skutečné poslání vědomí mladé duše je, stát se rodičem, jehož ztratila.

Uvědomte si, prosím, že struktura pozemského života, znamenající proces, kdy začnete jako bezmocné miminko a vyrostete v nezávislého dospělého člověka, si často vyžaduje, abyste právě tohle učinili. Kolikrát spočívá klíč ke skutečnému štěstí ve vašich životech právě v tomto: že se stanete svým vlastním otcem a matkou a poskytnete sami sobě lásku a pochopení, které jste postrádali a postrádáte od ostatních. Na širší metafyzické úrovni, o níž jsme mluvili, to znamená: dojdete k poznání, že jste Bůh, ne jedna z jeho ztracených oveček. Tohle je uvědomění, které vás přivede zpět domů. To je uvědomění, které vás přenese k jádru toho, kým jste, tedy láskou a boží silou.

Konec fáze ega je na dohled, když si duše uvědomí, že opakuje stejný cyklus činů a myšlenek stále dokola. Ego ztrácí svoji dominanci, jakmile je duše znavena a vyčerpána neustálým bojováním o nepolapitelný poklad. Duše poté začne tušit, že přísliby hry, ve které se nachází, jsou falešné a že ve skutečnosti neexistuje nic, co by mohla vyhrát. Když se duše unaví snahou být stále na vrcholu, poněkudpropustí kontrolu.

Jakmile ke kontrolním myšlenkám a chování vychází méně energie, otevře se energetický prostor, jenž umožní nové a odlišné prožitky. Když zpočátku vstupujete do této fáze, můžete se uvnitř cítit oprávněně unavení a prázdní. Věci, které jste v životě považovali za důležité, se nyní mohou jevit naprosto bezvýznamné. Taktéž se mohou na povrch dostat strachy, které nemají jasné či bezprostřední příčiny. Mohou to být nejasné strachy ze smrti nebo ze ztráty vašich milovaných. Taktéž se může objevit hněv související s událostmi ve vaší práci či manželství. Vše, co se zdálo samozřejmé, je nyní nejisté. To, čemu se vědomí založené na egu snažilo předejít, se nakonec stalo.

Postupně je z nádoby zvedána poklice, všechny druhy nekontrolovatelných emocí a strachů vykouknou, vstupují do vašeho vědomí zasévajíce pochyby a zmatek do vašeho života. Až do onoho momentu jste velkou měrou fungovali na autopilotovi. Mnoho myšlenkových a pocitových vzorců uvnitř vás se odehrávalo automaticky; nechali jste je projít bez pochybností. To dalo vašemu vědomí jednotu a stabilitu. Nicméně když se vaše vědomí vyvíjí a rozšiřuje, vaše osobnost se rozděluje ve dví. Jedna část vás samých chce pokračovat ve starých způsobech; druhá část o těchto způsobech pochybuje a konfrontuje vás s nepříjemnými pocity jako hněv, strach a pochyby.

Rozšíření vědomí, které nastává na konci fáze ega, je proto často vnímáno jako nezvaný host, který kazí hru. Toto nové uvědomění otřásá vším, co se zdálo předtím jasné a probouzí uvnitř vás emoce, se kterými si nevíte rady. Když začnete zpochybňovat vzorce myšlení a konání založené na egu, do vašeho vědomí vstoupí zcela nová stránka vás samotných. Je to ta část vás, která miluje pravdu místo moci.

Žití v souladu s příkazy ega je plné potlačování. Sloužíte poněkud ustrašenému diktátorovi, který se zaměřuje na moc a kontrolu nejen nad vaším prostředím, ale především nad vámi samotnými. Váš spontánní tok pocitů a intuice je tímto diktátorem potlačen. Ego nemá příliš rádo spontaneitu. Drží vás zpět od svobodného vyjádření vašich pocitů, protože pocity a emoce jsou nekontrolovatelné a nepředvídatelné, což je pro ego nebezpečné. Ego pracuje s maskami.

Když vám ego přikazuje ?buď milý a ohleduplný, abys získal sympatie lidí?, budete uvnitř sebe systematicky potlačovat pocity nevole a hněvu. Když začnete zpochybňovat životaschopnost tohoto diktátu, tyto potlačené emoce se znovu rázem vynoří. Pocity neodstraníte tím, že je potlačíte. Žijí dál a získají na intenzitě tím více, čím déle je potlačujete.

Jakmile duše zakouší prázdnotu a pochyby, které jsou charakteristické pro konec fáze ega, je možné poznat a čelit všem pocitům a emocím, které byly předtím skryty ve stínu. Tyto zadržované emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu vyššímu Já. Tím, že prozkoumáte to, co skutečně cítíte místo toho, co byste měli cítit, uzdravujete svoji spontaneitu a integritu, tu část vás samotných, která je taktéž nazývána vašim ?vnitřním dítětem.? To, že jste ve spojení s vašimi skutečnými pocity a emocemi, vás staví na cestu k osvobození. Přeměna k vědomí založenému na srdci tedy započala.

Máří Magdaléna promlouvá

Chci, abyste věděli, že kolem vás je nepřetržitá pomoc a vedení. V dimenzi, která leží nad tou pozemskou, jsou spřízněné duše, duše, které vás milují hluboce osobní cestou a ne pouze abstraktním způsobem. Jsou to duše, které vás znají a se kterými jste byli spolu v jiných časech a na jiných místech

Když se inkarnujete, je to skok důvěry, neboť tak činíte sami. Přesto zůstáváte spojeni s týmem přátel na druhé straně. Někteří jsou vyspělejší ve svém vývoji a dohlíží na vaši životní cestu širším pohledem, než máte vy. Jsou těmi, kterým říkáte průvodci. Jsou tu však také další, podobně naladěné bytosti, které jsou vám blízko, vaše rodina nebo přátelé. Vnímejte jejich přítomnost, i když nevíte, kdo jsou. Vězte však, že jste viděni a slyšeni. Ctí si vás za potřebný risk ponoření se do hlubiny.

Život na Zemi – každý jeden z vašich životů na Zemi – je důležitým a cenným přínosem vaší cestě duše, který zahrnuje také zkušenosti negativní. Bolest, kterou nyní v této době prožíváte, je jako kámen, který padá do vody a způsobuje na hladině mnoho vln. Efekt bolestivé nebo traumatické situace vytváří skrze čas vlny: znovu budete zakoušet tato zvlnění v jiných časech a na jiných místech. Výsledek toho je, že plně pochopíte minulé zkušenosti a oceníte je. Když tak činíte, posíláte léčení zpátky do onoho bodu bolesti ve své historii.

Všechny body v čase – všechny přítomné chvíle v životě a na cestě vaší duše – jsou společně propojené a mají jedna na druhou vliv. Když tedy cestujete časem do minulého života (jak jsme právě učinili), tato jiná místa v čase, tyto jiné chvíle, aktivujete. Vytváříte proud, který probíhá v obou směrech: z minulosti do současnosti a ze současnosti až do minulosti. Tím se obohacujete. Stále více si uvědomujete, že jste mnohem víc, než tato jedna osoba, muž nebo žena, mladý nebo starý, v konkrétním čase dějin, v této přítomné chvíli. Osoba, kterou jste nyní, je jen jednou bránou k vaší duši, existuje mnoho dalších možných bran.

Vnímejte, jak je vaše duše nesmírně bohatá a jaký nespočet zkušeností nahromadila. Tyto zkušenosti jsou všechny dílky puzzle, které jsou součástí ohromného Celku. Žádám vás, abyste ctili velikost toho, kdo jste: nedokážete to lidskou myslí ani obsáhnout. Řekněte „ano“ své duši z hloubky svého srdce. Vnímejte, že tam ve vašem srdci je moudrost, kterou vaše lidská mysl nemůže zcela obsáhnout, která však nese a podporuje vše, co jste, a která dává smysl každému jednotlivého kousku puzzle.

Pro vše existuje čas a místo. Někdy musíte projít hlubokými zkušenostmi bez pochopení, proč se tak děje, a jedině později pochopíte jejich hodnotu. Žádám vás, abyste k sobě měli úctu a respektovali se, neboť jste měli odvahu ponořit se poslepu do hloubky. Řekli jste „ano“ životu na Zemi – nyní říkáte „ano“ sobě – je to součást lidské zkušenosti. Neodmítejte negativní zkušenosti, neboť tak budete bojovat sami proti sobě, což rozptýlí vaši energii a odvede dál od srdce. Jednoduše přijímejte to, co ve vás je, včetně vašich strachů a pochyb.

Nyní vás vezmu do počátku vašeho života. Pojďte se mnou do svého dětství a představte si na chvíli, že vaše tělo mládne a zmenšuje se. Vnímejte, co se děje, když překlene hranici puberty a vrací se ještě dál. Prožijte, jak je při vstupu do vašeho dětství méně důležité pohlaví, když je vám méně než 10 let. Vzpomínáte si, jaké to bylo: neurčováno tolik tím, co na vás bylo kladeno jako na muže nebo ženu. Vzpomeňte si na svou nevinnost a běžte v čase ještě dál. Tak daleko, že překročíte hranici, kde jste se naučili jazyk, pojmy, nálepky, oceňování a hodnocení.

Když jdete celou cestou zpět do svého raného dětství, vaše vědomí se otevírá a je vnímavější. Nesoudí, jednoduše přijímá dojmy. Snažte se znovu vnímat toto otevřené vědomí ke světu kolem vás. Je to jako byste přišli čerstvě z nebe, což znamená, že nejste tak určeni vlivy pozemské dimenze. Stále jste velmi otevření k dosahu své duši.

Jak nyní jdete zpět z přítomnosti do minulosti, můžete tento čas ovlivnit, ovlivnit to, kým jste tehdy byli. Představte si, že se ve svých nynějších podmínkách skláníte k tomu malému dítěti, kterým jste tehdy byli. Vnímejte, jaký věk se vám vybaví. Zvláště vnímejte vědomí, které jste měli a své spojení s dimenzí duše. Byli jste tak trošku nezasvěcencem k životu zde na Zemi, stále jste měli svěžest a otevřenost nově příchozího.

Běžte k tomuto dítěti v přítomné formě a vnímejte ho očima obdivu. Vnímejte nebeské energie přítomné v tomto dítěti. Poklekněte k tomuto dítěti, kterým jste byli a ptejte se: „Co jsi sem přišlo dělat? Co jsi přineslo z dimenze za Zemí, co je pro Tebe opravdu důležité?“ Řekněte mu: „Pomohu ti s tím, přicházím z budoucnosti, abych tě podpořil/a a vedl/a.“ Vnímejte, zda vás dítě vidí a vnímá. Nebo se ho jemně dotkněte a podívejte se mu do očí. Pakliže cítíte jeho skutečnou sílu a jeho původní přínos, dejte mu ruku na rameno a řekněte mu: „Budu tě chránit, podporovat a zajistím, že dosáhneš svého cíle.

Když tak činíte, vnímejte svou vlastní sílu, své znalosti pozemského života, svou zkušenost vybudovanou mnoha lety své minulosti. Vnímejte moudrost přítomného já a pošlete ji k malému dítěti, kterým jste byli. Jak dáváte tomuto dítěti svou moudrost a životní zkušenost, dostáváte od něj i něco nazpět. Budete obdarováni originalitou, spontaneitou, autenticitou a pravdivostí, která v tomto dítěti je a proudí přímo do vašeho srdce. Vnímejte znovu ve svém srdci tuto energii, která je pro vás správná – je to energie vaší duše.

Pak vyzvěte sílu a moudrost, která se nahromadila uvnitř vás a kterou nyní v tomto životě máte. Stala se ochranným štítem kolem vašeho srdce. Malé dítě ve vás v sobě nese moudrost dimenze duše: čistotu, originalitu, nevinnost a také zranitelnost. Potřebuje vaši pozemskou moudrost, vaši životní zkušenost, aby se bylo schopné rozvinout, aby zde jeho světlo zářilo.

Ráda bych vám nyní pověděla něco o lidské historii. O tom, proč se pro energii vaší duše stalo tak obtížné sestoupit do pozemského života a energeticky vstoupit do břicha – ze srdce – sídla vaší duše – dolů do vašeho břicha – sídla vašeho pozemského já a osobnosti. V historii Země existovalo tabu proti individualitě. V činnosti byly síly, které se silně projevovaly zvláště v hlavních náboženstvích a tyto síly měly za cíl smazat a potlačit individualitu. V kolektivní atmosféře Země existovaly ohromné proudy strachu a mnoho tohoto strachu je výsledkem nerovnosti mezi silou a bezmocí.

Ti, co byli u moci chtěli, aby je ti pod nimi poslouchali. Proto se velmi obávali individuality, originality, těch, kteří byli jiní, protože měli svou vlastní vůli. Ti u moci nepodporovali svobodný rozvoj jedince. Stručně řečeno, mocní proti bezmocným byli v lidské historii mnoho staletí. Je to možná poněkud přehnaný obraz, ale používám ho, abych něco vyjasnila. Moc byla nad lidmi uplatňována prostřednictvím specifických pohledů na podstatu toho, co znamená být člověkem, například, že ve své podstatě jsou lidé hříšní, špatní, podřízení a bezcenní.

Tyto pohledy diktují, že jedině skrze něco zvnějšku může být lidská osoba zachráněná od hříchu a viny, která je v ní vrozená. A to, co může lidi zachránit, je autorita, která je výš než lidé, například Bůh, který předepisuje jistá pravidla. A také, že jsou jistí lidští představitelé Boha, kteří mají zvláštní přístup k těmto pravidlům: elita, která má privilegované poznání morálky. Tento koncept byl lidem nucen a důvod, proč to dovolili, je proto, že v nich byl nejprve zaset strach. Skutečný strach o přežití: strach z hladu, smrti, nemoci, násilí, který způsobil v lidské historii hluboké otisky.

Nyní se však na Zemi rozvíjí nová kapitola, ve které se rodí opačná energie. A není to ta, ve které je individualita popírána s důrazem na přizpůsobení se a souhlas. Je to energie, ve které je individualita patřičně oceňovaná stejně jako originální energie duše. Důvodem, proč se život na Zemi v mnoha ohledech vykolejil – stal se násilný jak mezi lidmi navzájem, tak vůči přírodě – je, že se toto spojení s duší ztratilo, srdce se zavřela a vládl strach.

Vnímejte tíhu této historie. Ačkoli její vliv ubývá, má stále vliv na způsob, jak lidé přemýšlí a vnímají. Dostat se do styku se svou duší a skutečně důvěřovat svým individuálním schopnostem a talentům ještě stále není zřejmá a obvyklá věc. Stát za sebou a říci „ano“ svému původnímu volání po hluboké vnitřní síle.

Jste těmi, kdo vytváří otvor, který znovu vytvoří přístup k dimenzi duše. To znamená, že jste se také stali extrémně citliví: otevřeli jste svá srdce a naučili jste se sestoupit do svých emocí a intuice namísto jednání z hlasů strachu a nátlaku ve vaší hlavě. Vytvořili jste tento průlom zevnitř a to nejen v tomto životě, ale také v životech minulých. Jste pracovníky světla, vědomými pracovníky a nyní přišel pro toto světlo čas, čas pro tento průlom, který jste vytvořili – někdy z nutnosti životní izolace – tak, aby mohlo být zaseto a klíčit mezi lidmi na Zemi v celé společnosti.

Tento způsob v mnohých z vás vyvolává staré strachy: vzpomínky na to, kdy jste byli ovládáni strachem a zneužíváním moci. V tomto smyslu pokládáte první kroky na nový terén, kde se mohou nyní na Zemi zakořenit. Když stojíte ze své duše a hovoříte a jednáte z tohoto zdroje, může to způsobit prašná oblaka strachu a pochybností, která ve vás víří, dokonce i smrtelný strach. Proto je nezbytně nutné hovořit ze síly břicha, což je skutečný výsledek sestoupení energie vaší duše. Nehovořit jen z energie pocházející z vašeho srce, ale také z energie, která je jádrem vašeho pozemského bytí, ze své tělesnosti jako muž nebo žena.

Ráda bych tu vysvětlila několik věcí ohledně této energie. Energie ve vašem břiše, tato primární energie – když je v harmonii – je velmi ukotvenou energií. Když jste plně přítomni svým vědomím ve svém břiše, pak jste dobře ukotvení. Cítíte se pevní, vnímáte, že můžete být tím, kým jste, a tak se cítíte v bezpečí a respektovaní. Z tohoto základu nasloucháte zprávám ze svého srdce, své duše a tyto zprávy integrujete.

Často se stává, že obdržíte zprávy od vaší duše nebo své intuice, ale nevíte, jak zůstat dobře ukotveni. Je to tehdy, když přístup do svého vlastního břicha popíráte, a to souvisí s historií, ve které vám nebylo dovoleno myslet a jednat za sebe nebo se vychýlit z normy a být jiní. Právě zde se mužská energie, mužská síla, potřebuje osvobodit z tradice, říci „ne“ tomu, co se očekává, a odmítnout zapadnout do formy. Cítit svobodu jednat mimo pravidla, prozkoumávat a bádat, to je místo, kde vám mužská energie pomáhá sestoupit níž do vašeho břicha. Takto mužská energie pramení, aby pomohla vašemu původnímu světlu duše: „on“ pro vás vytváří prostor.

Mužská energie je extrémně důležitá, vnímejte, jak vám slouží, když je mužská energie ukotvena. Během minulosti, existovala mužská energie, která oplývala přehnanou autoritou a nátlakem a zasela v lidech strach. To je neukotvená mužská energie, energie, která není spojená a cítí se vytlačena, proto chce řídit a kontrolovat život. Skutečná mužská energie je však jako štít, silná ochrana pro vaši srdeční energii. Když toto spojení existuje, můžete sestoupit hlouběji ze své duše do svého břicha. Pak se cítíte neseni samotnou Zemí.

Vnímejte rytmus, který vyhovuje vaší životní cestě. Být skutečně intuitivní souvisí s vnímáním rytmu života. „Co je pro mě dobré, co skutečně potřebuji?“ Je to něco, co nemůžete vnímat jen ze srdce. Vyžaduje to takřka fyzické, instinktivní zaměření na úroveň břicha: být ukotvenými a odtud činit svá rozhodnutí.

Na závěr bych vás ráda požádala, abyste si přestavili, že to malé dítě, které jste viděli na začátku, je nyní přítomno ve vašem břiše se svou spontánní a otevřenou energií, čímž činí přímé spojení k vašemu srdci a duši. Zároveň kolem sebe vnímá pevný ochranný štít. Tak se vytváří prostor pro dítě, aby na sebe nezapomnělo při vstřebávání podnětů a vlivů, které přicházejí zvenčí: staré ideály, zásady a jak to bývalo. Štít ve vás je mužskou energií, která říká těmto vlivům „ne“, zatímco zároveň odhodlaně naslouchá vašemu vlastnímu zdroji moudrosti.

Vnímejte hlubokou ochranu ukotvené mužské energie ve svých zádech a kostrči, ve svých nohách a chodidlech, ve svých pažích a rukách. Nyní může být dítě ve vás zakořeněné a vyrůstat chráněném prostředí, aby mohlo rozvinout svou vlastní přirozenou energii duše. Vnímejte, jak pod touto ochranou začíná přicházet k životu a začíná si uvnitř vašeho břicha hrá

Jste nositelé pochodní nové doby. Ochraňuje sebe, abyste umožnili světlu proudit a mohli jste zasévat svá semínka. Tímto způsobem zrealizujete své životní cíle.

Přerod mužského srdce skrze přijetí ženy

V minulých letech probíhalo mocné léčení ženského srdce a lůna. Proto mnoho žen, které již prošly zacelením základních ženských zranění lásky, je nyní připraveno na další transformační vlnu:

úlohou žen v současnosti je být PORODNÍMI ASISTENTKAMI PRO ZNOVUZROZENÍ MUŽSKÉ SÍLY -LÁSKY.

Jakkoli vznešeně to může znít, v praxi se jedná o velmi náročnou iniciaci, která prověřuje, zda je žena skutečně již natolik vyléčená a vyzrálá, aby dokázala být stabilním světlem Lásky i v těžkých chvílích, kdy je muž ovládán svým vnitřním zraněním.

Je součástí velkého kosmického plánu, aby ženy byly v předvoji transformace a prošlapávaly cestičku jako první. Proč? Protože žena disponuje velkou vnitřní silou lásky – schopnosti přetavovat a přerozovat temnou energii ve světlo.

Ve skutečnosti je to přirozená schopnost každého člověka, jenž  má propojenou božskou korunu (moudrost, nadhled a milost) se srdcem (schopnost cítit, přijímat a odpouštět) a s pánevním dnem (ohnivá voda země, schopná transmutovat bloky v těle).

Napříč historií lidstva to však byli právě muži kteří tato centra museli zavřít, aby dokázali čelit tvrdým podmínkám válek, a plnit svou úlohu bojovníka bez výčitek svědomí.

Naopak ženám božská koruna, srdce, a pánevní dno zůstalo otevřené. Namísto toho  zavřely své centrum moci a vůle (třetí čakra), a komunikační centrum v hrdle. Tato centra pro změna zůstala u mužů silně otevřená.

MUŽ A ŽENA TVOŘÍ JAKÉSI KASKÁDOVITÉ VODOPÁDY OTEVŘENÝCH A ZABLOKOVANÝCH CENTER: TAM, KDE PROUDÍ VODOPÁD SVĚTLA U JEDNOHO, U DRUHÉHO JE NA TOMTÉŽ MÍSTĚ TVRDÝ KÁMEN.

PROTO PRVNÍ NÁRAZ TAK BOLÍ – JE AŽ MOC KONTRASTNÍ. JAKMILE VŠAK PROJDEME PRVNÍMI NÁRAZY, POCHOPÍME, ŽE NEJSOU ÚMYSLNĚ ZRAŇUJÍCÍ.

Jsou tu od toho, aby muži a ženy přestali mezi sebou bojovat, a naučili si pomáhat skrze vzájemné doplňování: ,,To, co chybí mě, je v tobě silné, a naopak. Proto se tomu otevřeme a pojďme růst do lásky společně.“

JSME V PROCESU UČENÍ, KDY UŽ TO NENÍ JEN O PŘIJETÍ SEBE A SVÝCH ZRANĚNÍ, ALE TAKÉ PŘIJETÍ SVÉHO NEJMILEJŠÍHO A JEHO ZRANĚNÍ. TO DOKÁŽE ZACELIT JEDINĚ BEZPEČNÝ PROSTOR ABSOLUTNÍHO PŘIJETÍ.

Ženy, nezazlívejte proto svým mužům, pokud jsou stále ovládáni svými zraněními lásky a mají tendence je na vás projektovat. Oni zatím nemohou být ve stejném láskyplném přijetí jako vy, neboť po věky věků měli tato centra zavřená.

Ano, někdy je těžké nespadnout do starých přesvědčení, že muž na vás svým zraněním útočí, odmítá vás, nebo vás jakkoli jinak ponižuje.

Můžete cítit pnutí spadnout do zraněné reakce, převlečené za zdravou sebeúctu. Ne vždy však obrana vychází ze zdravé sebeúcty. Někdy je to převlečená hrdost a pýcha, obalená odporem vůči mužské síle.

Pokud si muž prochází zraněnou reakcí a ženu to stále zraňuje, je to zrcadlo Lásky, které jí ukazuje, kde nemá sebe samu ráda, a kde nemá ráda mužství.

JAKMILE ŽENA ZAČNE MÍSTO VÝČITEK VŮČI MUŽSKÉMU ZRANĚNÍ ČERPAT SVOU ZTRACENOU SÍLU Z OCENĚNÍ OTEVŘENÝCH CENTER MUŽE – PŘEDEVŠÍM Z JEHO TŘETÍ ČAKRY A KOMUNIKAČNÍHO CENTRA, PROJDE HLUBINNÝM ODPUŠTĚNÍM A POSTAVÍ SE TAK DO SVÉ SKUTEČNÉ SÍLY.

Ženy, které mají silně otevřené srdce a lůno, ale nemají pročištěné své vnitřní slunce a hrdlo, jsou letargicky pasivní a měkké, anebo naopak příliš tvrdé a nepoddajné.

Ženy, jakmile vystoupíte ze začarovaného kruhu zraněných dívek, ztělesníte svou ženskou zralost a moudrost. Stanete se ztělesněnou Láskou.

Ta nebojuje, ani se nebrání. Není reaktivní feministkou, ani bezmocnou chudinkou. Jen stojí pevně v proudu lásky, z něhož ona sama mocně pije, sytí se jím a vyživuje. A z jejího poháru láska přetéká. Přetéká do prostoru k muži a zalévá ho svým bezpodmínečným přijetím.

Ona stojí jako maják uprostřed bouře. Nezhasíná, ani se nevrhá do rozbouřených vln. Pouze JE, září, a trpělivě – nikoli útrpně, vyčkává. Dává prostor tomu momentu, kdy se muž zklidní, ztiší, a podívá sám do sebe. Pochopí, co se stalo, a v sebereflexi pocítí vesmírnou vděčnost a lásku ke své ženě, která dokázala jeho reaktivitu ustát a přijmout ho v jeho zranění.

Prožitek takového přijetí je pro muže neuvěřitelně cenný, hojivý balzám na srdce zlomené zklamáním z žen. Díky ženskému přijetí jeho zranění se muž přirozeně otevírá. Znovuožívá v něm důvěra, láska a pocit bezpečí v prožívání svých emocí. Jeho podvědomí dostává novou informaci:

,,,NEBUDEŠ ODSOUZEN, NAPADEN, ANI OPUŠTĚN ZA SVŮJ PLÁČ, ANI KŘIK. ZA SMUTEK, ANI ZA HNĚV. JSI STÁLE MILOVÁN. O TO VÍC, KDYŽ SI DOVOLUJEŠ PROCHÁZET TEMNÝM ÚDOLÍM SVÉHO NEPROBÁDANÉHO SRDCE. O TO VÍC TĚ TVÁ ŽENA PODPORUJE SVÝM LÁSKYPLNÝM PŘIJETÍM. JSI SPRÁVNĚ, JSI V POŘÁDKU, JSI MUŽ HODEN LÁSKY.“

Ženy, připadá vám to občas nefér? Že muž si může vylívat svou zlost a slzy, a vy musíte všechno ustát? Pak dovolte svým dávným zraněním, ať se již nadobro odplaví z vašeho srdce.

To se ve vás ozývá minulost. Ta zhrzená služka, otrokyně a rodička dětí, která musela vydržet vše, co jí muž nařídil. Nemohla se rozhodovat za sebe a musela být poslušná. Polykala svůj hněv po litrech a zastínila ho mořem slz.

Zatvrdla a přijala roli oběťi. Záznam ,,zhrzené služky“ je stále v kolektivním vědomí lidstva velmi silný. Ačkoli ženy dnešního světa mají mnohem více svobody a možností se realizovat, duše si pamatuje tolik životů, kdy tomu tak nebylo. Proto reaguje skrze  buněčnou paměť na situace, které jí toto primární ponížení a pokoření připomínají.

Otevřete se svým emocím z těchto životů, a dosyťte si vnitřně vše, co vám v té době chybělo. Dovolte si vydupat se, vykřičet, ale také si na jemněhmotné úrovni, i v životě, darovat tolik úcty a lásky od muže, kolik se vám tehdy nemohlo dostat.

PŘEDSTAVTE SI, JAK VÁS MUŽ NĚŽNĚ HLADÍ, NASLOUCHÁ VÁM A ROZUMÍ VAŠIM POTŘEBÁM. VYCHÁZÍ VÁM VSTŘÍC A JE VÁM OPOROU V DOBRÉM I ZLÉM, PROTOŽE MU NA VÁS SKUTEČNĚ ZÁLEŽÍ. MÁTE VŠE, CO JSTE POTŘEBOVALY, A TEHDY JSTE TO NEMOHLY OD MUŽŮ DOSTAT.

DOSYŤTE SVÉ POTŘEBY, AŤ SE ČERNÉ DÍRY VE VAŠEM HRDLE A V BŘIŠE ZAPLNÍ LÁSKYPLNÝM, HŘEJIVÝM, VÝŽIVNÝM SVĚTLEM POZORNOSTI VŮČI VNITŘNÍMU STRÁDÁNÍ A NENAPLNĚNÍ.

Pak už přítomnost mužského zranění nebude výzvou k aktivaci té prastaré zhrzené reakce, která jde do feministického útoku, anebo do bezmocné chudinky.

Možná se na okamžik ta stará služka ozve, a zeptá se vás: ,,Tak co, uhájíš si svojí sílu? Postavíš se mu do obrany?“ V té samé chvíli však uvidíte, že MÁTE VOLBU SVÉ REAKCE: máte na výběr. Můžete vystoupit z toho zacykleného kolečka a přestat v něm běhat.

Můžete vystoupit nad to a pocítit, jak se vaše ženská síla lásky rozpíná a napřimuje. Místo zraněné ženy se náhle začnete identifikovat se zralou, moudrou ženou, jejíž láska svou září zaceluje veškerá zranění.

Jasně pocítíte, jak se vás osobně mužské zranění nedotýká. Ať už muž přechází do obrany či útoku, vy jasně vnímáte, že se vás to již ne(do)týká. Jste díky tomu schopné stát uprostřed bouře jako vodopád světla.

Jeho zranění ve vás už nerozvibrovává emoční vzruchy. Ano, je to zpočátku nepříjemné a chce to sílu odvahy odevzdat se. Ale už vás to vnitřně neničí, nevysává, nevyhazuje z těla.

Víc než cokoli jiného cítíte soucit (nikoli lítost) vůči tomu, čím si muž právě prochází. Už nereagujete na to, zda je to ,,nefér“, pokud  jde o jeho projekci. Vidíte jeho zraněného chlapečka a toužíte po tom, aby cítil, že je přijímaný a milovaný za všech okolností.

A MUŽ TO VNÍMÁ. VELMI DOBŘE TO CÍTÍ I KDYŽ SE V JEHO REAKCI MŮŽE ZDÁT, ŽE VAŠI SNAHU A ODVAHU STÁT V PŘIJETÍ PŘEHLÍŽÍ, NENÍ TOMU TAK.

CÍTÍ VELMI JASNĚ, KDYŽ Z ŽENY VYZAŘUJE TO JEDNODUCHÉ, VZÁCNÉ PŘIJETÍ. JE VESMÍRNĚ VDĚČNÝ ZA TO, KDYŽ SI MŮŽE DOVOLIT DÁT PRŮCHOD SVÝM EMOCÍM, ANIŽ BY TÍM VYVOLAL ODMÍTNUTÍ A ODSOUZENÍ ŽENY.

Žena tak dává muži ten nejcennější dar: vystoupení z bludného kruhu boje – obrany a útoku. Kdo jiný by to měl zvládnout, než žena, která má stále otevřené srdce v propojení se Zemí?

Vždyť muži byli v historii lidstva bojovníky a zabijáky, kteří se od srdce a od Země museli odpojit, aby vůbec přežili. Není divu, že vyplavování mužských zranění někdy působí tak, jako když se přetrhne vodní přehrada.

Ženy, vy máte tu sílu ustát bouřlivé výrony mužského srdce, které tolik touží být zhojeno. Přijmete-li mužskou sílu a odpustíte jí pokřivenou verzi minulosti, kdy síla přecházela v agresivitu a aroganci, pak můžete z mužské síly čerpat životodárnou mízu pro stabilitu svých kořenů.

VAŠE SRDCE UŽ PAK NEBUDE PADAT NA DNO PŘI KAŽDÉM ZÁCHVĚVU VĚTRU, ALE BUDE PEVNĚ A STABILNĚ ZÁŘIT. NE V ÚTRPNÉM ČEKÁNÍ, KDY BOUŘE PŘEJDE. ALE VE VĚDOMÍ, KÝM JSTE.

KDYŽ CÍTÍTE, ŽE JSTE LÁSKA, ZRANĚNÍ DRUHÉHO VÁS NEMŮŽE ZRANIT A STRHNOUT S SEBOU. VY SE STÁVÁTE OPOROU A KOTVOU BEZPEČÍ PRO SEBE, PRO ŽIVOT, PRO PŘEROD MUŽSKÉHO SRDCE DO JEHO BOŽSKÉ ŽENSKÉ SÍLY, KTERÁ ZNOVUZROZUJE JEHO MUŽSKOU SÍLU.

A tak si navzájem pomáháme, aby se zraněné léčitelky stávaly zhojenými šamankami, a zranění léčitelé zhojenými šamany.

Ženy skrze prožívání mužských zranění vnitřně posilují svou duchovní imunitu a rodidla, a muži vnitřně roztávají a otevírají svá srdce skrze bezpodmínečné objetí ženské lásky.

Každý připravený muž a každá připravená žena mají v sobě tu sílu projít touto branou transformace do realizace zdravých, harmonických vztahů Nové Doby. Stačí se otevřít, pochopit smysl toho, co se odehrává, a svézt se na vlně proměny v kontrakcích porodních cest Nového Vědomí-Srdce.

Kéž se tak děje víc a víc, v soucitné síle našeho skutečného Já.